Žalm 42

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. 2 Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. 3 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 4 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 5 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 6 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 7 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 8 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 9 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 10 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 11 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]

Public Domain

Žalm 42

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs. Ein Maskil. (Ž 44,1; Ž 84,1; Ž 87,1) 2 Wie ein Hirsch lechzt nach Wasserbächen, so lechzt meine Seele, o Gott, nach dir! (Jl 1,20) 3 Meine Seele dürstet nach Gott, nach dem lebendigen Gott: Wann werde ich kommen und vor Gottes Angesicht erscheinen? (Ž 27,4; Ž 63,2; Ž 84,3; Iz 26,9; Jr 10,10; Da 6,27; 1Tm 4,10)

Ž 27,4Ž 63,2Ž 84,3Iz 26,9Jr 10,10Da 6,271Tm 4,10

4 Meine Tränen sind meine Speise bei Tag und bei Nacht, weil man täglich zu mir sagt: Wo ist [nun] dein Gott? (Ž 42,11; Ž 102,10; Ž 115,2) 5 Daran will ich denken, und meine Seele in mir ausschütten, wie ich dahinzog im Gedränge, mit ihnen feierlich dahinschritt zum Haus Gottes unter lautem Jubel und Lobgesang, in der feiernden Menge. (Ž 55,15) 6 Was betrübst du dich, meine Seele, und bist so unruhig in mir? Harre auf Gott, denn ich werde ihm noch danken für die Rettung, die von seinem Angesicht kommt! (Ž 27,13; Ž 31,15; Ž 42,12; Ž 43,5; Iz 12,2; Pl 3,24; Mt 8,26)

Ž 27,13Ž 31,15Ž 42,12Ž 43,5Iz 12,2Pl 3,24Mt 8,26

7 Mein Gott, meine Seele ist betrübt in mir; darum gedenke ich an dich im Land des Jordan und der Hermongipfel, am Berg Mizar. (Dt 3,8; Ž 44,26; Ž 77,3; Ž 77,12; Ž 89,13)

Dt 3,8Ž 44,26Ž 77,3Ž 77,12Ž 89,13

8 Eine Flut ruft der anderen beim Rauschen deiner Wasserstürze; alle deine Wellen und Wogen sind über mich gegangen. (Ž 88,8; Ž 124,4; Jon 2,4) 9 Am Tag wird der HERR seine Gnade entbieten, und in der Nacht wird sein Lied bei mir sein, ein Gebet zu dem Gott meines Lebens. (Jb 35,10; Ž 69,31; Ž 92,2) 10 Ich will sprechen zu Gott, meinem Fels: Warum hast du mich vergessen? Warum muss ich trauernd einhergehen, weil mein Feind mich bedrängt? (Ž 28,1; Ž 31,4; Ž 43,2; Ž 55,4; Iz 49,15; Pl 5,20)

Ž 28,1Ž 31,4Ž 43,2Ž 55,4Iz 49,15Pl 5,20

11 Wie Zermalmung meiner Gebeine ist der Hohn meiner Bedränger, weil sie täglich zu mir sagen: Wo ist [nun] dein Gott? (Ž 42,4; Ž 102,9; Př 12,18) 12 Was betrübst du dich, meine Seele, und bist so unruhig in mir? Harre auf Gott, denn ich werde ihm noch danken, dass er meine Rettung und mein Gott ist! (Ž 42,6)