1Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.2Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.3Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.4Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.5Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.6Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.7Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.8Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.9Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.10A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?11Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.12Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,13Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.14Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.15Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.16S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.17Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.18I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.19Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.20Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.21Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.22Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.23Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.24Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.25Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.26Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.27Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.28I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Žalm 35
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Von David. HERR, führe meine Sache gegen meine Widersacher, streite mit denen, die gegen mich streiten! (Ex 14,25; Ž 119,154; Sk 5,39; Sk 23,9)2Ergreife Kleinschild und Langschild und erhebe dich, um mir zu helfen! (Ex 15,3; Ž 21,14; Iz 49,25)3Zücke den Speer und tritt meinen Verfolgern entgegen; sprich zu meiner Seele: Ich bin deine Rettung! (Ž 27,1; 1Tm 4,10)4Es sollen beschämt und zuschanden werden, die mir nach dem Leben trachten; es sollen zurückweichen und schamrot werden, die mein Unglück wollen! (Ž 31,18; Ž 40,15; Ž 83,18)5Sie sollen werden wie Spreu vor dem Wind, und der Engel des HERRN bringe sie zu Fall! (Ž 1,4; Ž 83,14)6Ihr Weg sei finster und glatt, und der Engel des HERRN verfolge sie! (Jb 18,5; Ž 34,8; Jr 23,12)7Denn ohne Ursache haben sie mir heimlich ihr Netz gestellt, ohne allen Grund meiner Seele eine Grube gegraben. (Ž 35,19; Ž 57,7)8So soll ihn unversehens Verderben ereilen; und das Netz, das er heimlich gestellt hat, soll ihn selber fangen, sodass er ins Verderben stürzt. (Ž 7,15; Iz 47,11; 1Te 5,3)9Aber meine Seele soll sich freuen am HERRN und frohlocken über seine Rettung! (1S 2,1; Neh 8,10; Ž 33,21; L 1,47)10Alle meine Gebeine sollen sagen: HERR, wer ist dir gleich, der du den Elenden errettest von dem, der stärker ist als er, ja, den Elenden und Armen von dem, der ihn beraubt! (Ž 35,28; Ž 51,10; Iz 43,12; Iz 46,10)11Es treten ungerechte Zeugen auf; sie stellen mich zur Rede über Dinge, von denen ich nichts weiß. (Ž 27,12; Mt 26,59)12Sie vergelten mir Gutes mit Bösem; verwaist ist meine Seele. (Př 17,13; Jr 18,20)13Ich aber legte das Trauergewand an, als sie krank waren; ich beugte meine Seele mit Fasten und betete gesenkten Hauptes für sie; (Jb 30,25; Ž 69,11; Ř 12,15)14ich ging einher, als wäre es mein Freund, mein Bruder, und lief trauernd gebeugt, wie einer, der um seine Mutter Leid trägt. (2S 1,11; L 19,41)15Dennoch freuen sie sich, wenn ich wanke, und rotten sich zusammen; Lästermäuler sammeln sich gegen mich, ich weiß nicht warum; sie lästern ohne Aufhören. (Ž 38,17; Jr 20,10)16Mit gottlosen Schmarotzern fletschen sie die Zähne über mich. (Jb 30,8; Ž 41,8)17O Herr, wie lange willst du zusehen? Befreie meine Seele von ihrem Gebrüll, meine einsame von den Löwen! (Ž 7,2; Ž 13,2; Ž 22,22; Abk 1,2; Abk 1,13; 1K 10,13)18Ich will dir danken in der großen Gemeinde, unter zahlreichem Volk will ich dich rühmen. (Ž 22,26; Ž 40,10; Ž 111,1)19Es sollen sich nicht über mich freuen, die mir ohne Ursache feind sind; es sollen nicht mit den Augen zwinkern, die mich ohne Grund hassen; (Ž 35,7; Ž 35,24; Ž 69,5)20denn sie reden nicht, was zum Frieden dient, sondern ersinnen Verleumdungen gegen die Stillen im Land. (Ž 109,2; Ž 120,6; Jr 11,19)21Sie sperren ihr Maul weit auf über mich und rufen: »Haha, haha! Nun sieht es unser Auge!« (Ž 22,14; Ž 40,16; Ž 58,7; Ez 25,3)22Du hast es gesehen, o HERR; schweige nicht! Herr, sei nicht fern von mir! (Ž 10,14; Ž 22,12; Ž 22,20; Ž 39,13; Ž 83,2)23Erhebe dich und erwache, um mir Recht zu schaffen, für meine Sache, mein Gott und mein Herr! (Ž 7,7; Ž 43,1)24Schaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, HERR, mein Gott, dass sie sich nicht freuen dürfen über mich, (Ž 26,1; Ž 54,3; Ž 146,7; 2Te 1,6)25dass sie nicht sagen können in ihren Herzen: »Haha, so haben wir’s gewollt!« Lass sie nicht sagen: »Wir haben ihn verschlungen!« (Ž 13,5; Ž 35,19; Pl 2,16)26Es sollen alle zuschanden werden und sich schämen, die sich über mein Unglück freuen; in Scham und Schande sollen sich kleiden, die gegen mich großtun. (Ž 35,4)27Aber jauchzen und fröhlich sein sollen alle, die meine Rechtfertigung wünschen; sie sollen allezeit sagen: Der HERR sei hochgelobt, der das Heil seines Knechtes will! (Ž 27,1; Ž 33,1; Ž 40,17; Ž 62,8; Ž 65,6; 1K 12,26)28Und meine Zunge soll reden von deiner Gerechtigkeit, von deinem Lob allezeit! (Ž 11,7; Ž 22,32; Ž 34,2; Ž 35,10; Ž 119,7; Ž 145,1; Ž 145,7; Ž 145,21)