Žalm 22 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Hindin der Morgenröte«. Ein Psalm Davids. (Ž 42,1; Abk 3,19) 2 Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen?^[1] Warum bleibst du fern von meiner Rettung, von den Worten meiner Klage? (Ž 10,1; Mt 27,46; Mk 15,34; Fp 2,8; Žd 5,7)

Ž 10,1Mt 27,46Mk 15,34Fp 2,8Žd 5,7

3 Mein Gott, ich rufe bei Tag, und du antwortest nicht, und auch bei Nacht, und ich habe keine Ruhe. (Ž 69,2; Ž 88,2) 4 Aber du bist heilig, der du wohnst unter den Lobgesängen Israels! (Ex 15,11; 2Pa 5,13; Iz 43,15) 5 Auf dich haben unsere Väter vertraut; sie vertrauten, und du hast sie errettet. (1S 12,8; Ž 44,2; Sk 7,32) 6 Zu dir riefen sie und haben Rettung gefunden; auf dich vertrauten sie und wurden nicht zuschanden. (Ž 25,3) 7 Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und verachtet vom Volk. (Jb 25,6; Ž 119,141; Iz 41,14; Iz 53,3)

Jb 25,6Ž 119,141Iz 41,14Iz 53,3

8 Alle, die mich sehen, spotten über mich; sie reißen den Mund auf und schütteln den Kopf: (Mt 27,39; Mk 15,29) 9 »Er soll doch auf den HERRN vertrauen; der soll ihn befreien; der soll ihn retten, er hat ja Lust an ihm!« (Ž 37,5; Ž 55,23; Mt 27,42) 10 Ja, du hast mich aus dem Leib meiner Mutter gezogen, du warst meine Zuversicht schon an meiner Mutter Brust. (Gn 49,25; Ž 71,17; Iz 7,14; L 11,27)

Gn 49,25Ž 71,17Iz 7,14L 11,27

11 Auf dich bin ich geworfen vom Mutterschoß an; vom Leib meiner Mutter her bist du mein Gott. (Ž 71,5; Iz 49,1; Jr 1,5; Ez 16,4)

Ž 71,5Iz 49,1Jr 1,5Ez 16,4

12 Sei nicht fern von mir! Denn Drangsal ist nahe, und kein Helfer ist da. (Ž 22,2; Ž 22,20; Iz 63,5; J 5,7)

Ž 22,2Ž 22,20Iz 63,5J 5,7

13 Es umringen mich große Stiere, mächtige [Stiere] von Baschan^[2] umzingeln mich. (Nu 21,33; Ž 68,31; Ez 39,18; Am 4,1)

Nu 21,33Ž 68,31Ez 39,18Am 4,1

14 Sie sperren ihr Maul gegen mich auf wie ein reißender und brüllender Löwe. (Jb 16,10; Ž 17,12; Ž 35,21; Př 28,15; Pl 3,46; Sf 3,3; 1P 5,8)

Jb 16,10Ž 17,12Ž 35,21Př 28,15Pl 3,46Sf 3,31P 5,8

15 Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, und alle meine Gebeine sind ausgerenkt. Mein Herz ist geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern. (2S 14,14; Ž 31,11; Ž 68,3; Ž 97,5; Ž 102,4; Pl 2,19; Da 5,6; Mi 1,4)

2S 14,14Ž 31,11Ž 68,3Ž 97,5Ž 102,4Pl 2,19Da 5,6Mi 1,4

16 Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in den Staub des Todes. (Ž 69,4; Ž 137,6; Př 17,22; J 19,28)

Ž 69,4Ž 137,6Př 17,22J 19,28

17 Denn Hunde umringen mich, eine Rotte von Übeltätern umgibt mich; sie haben meine Hände und meine Füße durchgraben. (Ž 6,9; Ž 59,2; Ž 64,3; Iz 56,11; Mk 15,16; L 24,39; J 20,25; Fp 3,2; Zj 22,15)

Ž 6,9Ž 59,2Ž 64,3Iz 56,11Mk 15,16L 24,39J 20,25Fp 3,2Zj 22,15

18 Ich kann alle meine Gebeine zählen; sie schauen her und sehen mich [schadenfroh] an. (Iz 52,14; Mt 27,39; L 23,35) 19 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los über mein Gewand. (Mt 27,35; Mk 15,24; J 19,24) 20 Du aber, o HERR, sei nicht ferne! O meine Stärke, eile mir zu Hilfe! (Ž 22,2; Ž 22,12; Ž 28,7; Ž 38,22; Ž 46,2; Ž 62,8)

Ž 22,2Ž 22,12Ž 28,7Ž 38,22Ž 46,2Ž 62,8

21 Errette meine Seele von dem Schwert, meine einsame von der Gewalt der Hunde! (Ž 22,17; Ž 57,5; Ž 144,10; Př 25,18)

Ž 22,17Ž 57,5Ž 144,10Př 25,18

22 Errette mich aus dem Rachen des Löwen! — Ja, du hast mich erhört [und gerettet] von den Hörnern der Büffel! (Da 6,23; 2Tm 4,17; Žd 11,33) 23 So will ich meinen Brüdern deinen Namen verkündigen; inmitten der Gemeinde will ich dich loben! (Ž 9,15; Ž 26,12; Ž 68,26; J 20,17; Žd 2,12; Žd 2,17)

Ž 9,15Ž 26,12Ž 68,26J 20,17Žd 2,12Žd 2,17

24 Die ihr den HERRN fürchtet, lobt ihn! Ihr alle vom Samen Jakobs, ehrt ihn; und scheue dich vor ihm, du ganzer Same Israels! (Ž 115,11; Iz 43,21; Iz 45,25; Zj 19,5)

Ž 115,11Iz 43,21Iz 45,25Zj 19,5

25 Denn er hat nicht verachtet noch verabscheut das Elend des Armen, und hat sein Angesicht nicht vor ihm verborgen, und als er zu ihm schrie, erhörte er ihn. (Ž 9,13; Ž 9,19; Žd 5,7) 26 Von dir soll mein Loblied handeln in der großen Gemeinde; ich will meine Gelübde erfüllen vor denen, die ihn fürchten! (Gn 28,20; Gn 31,13; Ex 15,1; 1S 1,11; 1S 1,26; Neh 12,47; Ž 9,15; Ž 61,9; Ž 116,14)

Gn 28,20Gn 31,13Ex 15,11S 1,111S 1,26Neh 12,47Ž 9,15Ž 61,9Ž 116,14

27 Die Elenden sollen essen und satt werden; die den HERRN suchen, werden ihn loben; euer Herz soll ewiglich leben! (Dt 26,12; Sd 2,14; Ž 69,33; Mt 5,5; Mt 14,20; Mt 15,37)

Dt 26,12Sd 2,14Ž 69,33Mt 5,5Mt 14,20Mt 15,37

28 Daran werden gedenken und zum HERRN umkehren alle Enden der Erde, und vor dir werden anbeten alle Geschlechter der Heiden. (Iz 2,2; Mi 4,1; Zj 15,4) 29 Denn das Königreich gehört dem HERRN, und er ist Herrscher über die Nationen. (Ž 2,8; Ž 47,8; Mt 6,13; Zj 18,15; Zj 19,16)

Ž 2,8Ž 47,8Mt 6,13Zj 18,15Zj 19,16

30 Es werden essen und anbeten alle Großen der Erde; vor ihm werden ihre Knie beugen alle, die in den Staub hinabfahren, und wer seine Seele nicht lebendig erhalten kann. (Iz 27,13; Fp 2,10) 31 Ein Same wird ihm dienen, wird dem Herrn als Geschlecht zugezählt werden. (Iz 53,10; Iz 65,9; 1P 2,9) 32 Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit verkündigen dem Volk, das geboren wird, dass er es vollbracht hat. (Ž 102,19; Iz 61,9; Iz 65,13)