1Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.2Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.3Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.4Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.5Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.6K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.7Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]
Žalm 142
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Maskil von David, als er in der Höhle war. Ein Gebet. (1S 22,1; 1S 24,1; 1S 24,4)2Ich schreie mit meiner Stimme zum HERRN, ich flehe mit meiner Stimme zum HERRN. (Ž 28,1; Ž 55,17)3Ich schütte meine Klage vor ihm aus und verkünde meine Not vor ihm. (1S 1,15; Ž 102,1; Pl 2,19)4Wenn mein Geist in mir verzagt ist, so kennst du doch meinen Pfad; auf dem Weg, den ich wandeln soll, haben sie mir heimlich eine Schlinge gelegt. (Ž 1,6; Ž 42,6; Ž 141,9; Iz 35,4; Jr 18,22)5Ich schaue zur Rechten, siehe, da ist keiner, der mich kennt; jede Zuflucht ist mir abgeschnitten, niemand fragt nach meiner Seele! (1S 23,26; Ž 35,12; Iz 53,3; L 10,31; J 5,7)6Ich schreie, o HERR, zu dir; ich sage: Du bist meine Zuflucht, mein Teil im Land der Lebendigen! (Jb 30,23; Ž 28,1; Ž 46,2; Ž 91,2; Ž 107,28; Ž 116,9; Ž 141,8)7Höre auf mein Wehklagen, denn ich bin sehr schwach; errette mich von meinen Verfolgern, denn sie sind mir zu mächtig! (2Pa 14,10; Ž 38,20; Ž 40,18)8Führe meine Seele aus dem Kerker, dass ich deinen Namen preise! Die Gerechten werden sich zu mir sammeln, wenn du mir wohlgetan hast. (Ž 9,14; Ž 34,3; Ž 107,42; Ž 138,2)