Žalm 137

Bible Kralická

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Žalm 137

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 An den Strömen Babels saßen wir und weinten, wenn wir an Zion gedachten. (Ezd 8,21; Pl 1,16; Pl 3,48; Ez 3,15; L 6,21; J 11,35)2 An den Weiden, die dort sind, hängten wir unsere Lauten auf. (Jb 30,31; Iz 24,8)3 Denn die uns dort gefangen hielten, forderten von uns, dass wir Lieder sängen, und unsere Peiniger, dass wir fröhlich seien: »Singt uns eines von den Zionsliedern!« (Ž 123,3; Př 25,20)4 Wie sollten wir ein Lied des HERRN singen auf fremdem Boden? (Kaz 3,1; Kaz 3,4; Pl 5,14; Jk 5,13)5 Vergesse ich dich, Jerusalem, so erlahme meine Rechte! (Dt 6,12; Iz 62,1; Jr 51,50; Da 6,10)6 Meine Zunge soll an meinem Gaumen kleben, wenn ich nicht an dich gedenke, wenn ich Jerusalem nicht über meine höchste Freude setze! (Ž 48,3; Ž 84,11; Ž 87,1; Ž 137,5; Jr 51,50; Ez 24,21)7 Gedenke, HERR, den Söhnen Edoms den Tag Jerusalems, wie sie sprachen: »Zerstört, zerstört sie bis auf den Grund!« (Neh 6,14; Pl 4,21; Ez 35,13; Am 8,7; Abd 1,10)8 Tochter Babel, du sollst verwüstet werden! Wohl dem, der dir vergilt, was du uns angetan hast! (Iz 13,1; Iz 13,19; Iz 47,1; Jr 50,29; Za 2,11; Zj 18,6)9 Wohl dem, der deine Kindlein nimmt und sie zerschmettert am Felsgestein! (Ž 58,4; Ž 109,13; Iz 13,16; Iz 14,21)