1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
Žalm 132
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Wallfahrtslied. Gedenke, o HERR, dem David alle seine Mühsal, (Neh 5,19; Neh 13,14; Neh 13,22; Ž 106,4)2dass er dem HERRN schwor und dem Mächtigen Jakobs gelobte: (Gn 49,24; Ž 132,11; Iz 49,26; Jr 32,18)3»Ich will nicht in das Zelt meines Hauses gehen, noch mein Ruhelager besteigen, (2S 7,2; Ag 1,8; Mt 6,33)4ich will meinen Augen keinen Schlaf gönnen und meinen Augenlidern keinen Schlummer, (Gn 24,33; Rt 3,18; Př 6,4)5bis ich eine Stätte gefunden habe für den HERRN, eine Wohnung für den Mächtigen Jakobs!« (1Kr 8,17; 1Pa 28,2; Sk 7,46)6Siehe, wir hörten von ihr in Ephrata; wir haben sie gefunden im Gebiet von Jear! (1Pa 13,6)7Wir wollen kommen zu seiner Wohnung, wir wollen anbeten bei dem Schemel seiner Füße! (2Pa 28,2; Ž 99,5; Ž 110,1; Pl 2,1; Mt 5,34; Mt 22,44; Žd 1,13; Žd 10,13)8Mache dich auf, o HERR, zu deiner Ruhestätte, du und die Lade deiner Macht! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden, und deine Getreuen sollen jubeln. (Jb 29,14; Ž 32,11; Ž 33,1; Ž 132,16; Iz 44,23)10Um Davids, deines Knechtes, willen weise das Angesicht deines Gesalbten nicht ab! (Ž 18,1; Ž 18,51; Ž 84,9)11Der HERR hat David in Wahrheit geschworen, davon wird er nicht abgehen: »Einen von der Frucht deines Leibes will ich auf deinen Thron setzen! (Gn 22,16; Nu 23,19; 2S 7,12; 1Pa 17,11; Ž 89,4; Ž 89,36; Žd 6,13)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren und mein Zeugnis, das ich sie lehren will, so sollen auch ihre Söhne für immer auf deinem Thron sitzen!« (1Kr 8,25; 2Pa 7,18; Ž 119,102; Iz 54,13)13Denn der HERR hat Zion erwählt, hat sie zu seiner Wohnung begehrt: (Ž 48,2)14»Dies ist für immer meine Ruhestatt, hier will ich wohnen; denn ich habe sie begehrt. (1Pa 23,25; Ž 68,17; Ž 132,8; Ez 48,35; Sf 3,15; Za 1,16)15Ihre Nahrung will ich reichlich segnen, ihre Armen sättigen mit Brot. (Iz 30,20; Jr 31,14; L 1,53)16Ihre Priester will ich mit Heil bekleiden, und ihre Getreuen sollen jubeln. (2Pa 6,41; Ž 132,9; Iz 61,10; Zj 19,7)17Dort will ich dem David ein Horn hervorsprossen lassen, eine Leuchte zurichten meinem Gesalbten. (1Kr 15,4; 2Pa 21,7; Ž 89,18; L 1,69; L 2,30)18Seine Feinde will ich mit Schande bekleiden; aber auf ihm soll seine Krone glänzen!« (Ž 35,26; Ž 78,66; Iz 9,6; Za 6,11; Zj 14,14; Zj 19,12)