1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.20I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.27Nejposléze pak po všech umřela i žena.28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.38To jest přední a veliké přikázání.39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
1Gesù raccontò molte altre parabole per rendere bene lʼidea del Regno dei Cieli.2«Per esempio», disse, «il Regno dei Cieli può essere illustrato dalla storia di un re che fece preparare un grande pranzo di nozze per il figlio.3Erano state invitate molte persone, e quando il banchetto fu pronto, il re mandò i suoi messaggeri ad avvertire gli ospiti che era tempo di venire. Ma tutti rifiutarono.4Allora mandò altri servi a dir loro: “Affrettatevi, perché tutto è pronto e lʼarrosto è già nel forno!”5Ma quelli che aveva invitato si limitarono a ridere ed ognuno andò per i fatti propri: chi nei campi, chi al proprio negozio.6Altri, addirittura, malmenarono i messaggeri del re, li oltraggiarono e ne uccisero perfino alcuni.7Allora il re, adirato, mandò il suo esercito ad uccidere quegli assassini e a bruciare la loro città.8Poi disse ai suoi servi: “Il banchetto è pronto, ma gli ospiti che ho invitato non erano degni di parteciparvi.9Uscite allora, e mettetevi agli angoli delle strade ad invitare tutti quelli che vedrete!”10I servi ubbidirono e condussero tutti quelli che trovarono: buoni e cattivi. E la sala del banchetto fu piena.11Ma, quando il re entrò per vedere gli invitati, notò un uomo che non indossava lʼabito da cerimonia.12“Amico”, gli chiese, “come mai sei qui senza lʼabito da cerimonia?” Lʼuomo non rispose.13Allora il re comandò ai suoi servi “Legatelo, mani e piedi, e gettatelo fuori nelle tenebre, dove cʼè pianto e stridor di denti”.14Perché molti sono chiamati, ma pochi ammessi».15Allora i farisei si riunirono per trovare il modo di intrappolare Gesù, facendogli dire qualcosa di compromettente, tanto da poterlo arrestare.16Decisero di mandare alcuni dei loro uomini insieme con gli Erodiani a porgli questa domanda: «Signore, sappiamo che tu sei molto onesto, insegni la volontà di Dio e non ti preoccupi di ciò che pensa la gente, perché non guardi in faccia nessuno.17Dicci ora, è giusto o no pagare le tasse al governo romano?»18Ma Gesù capì a che cosa miravano. «Ipocriti!» esclamò, «chi volete ingannare con le vostre domande?19Fatemi vedere una moneta». Gli diedero un denaro romano. E Gesù domandò:20«Di chi è questa effigie? E di chi è il nome sotto lʼeffigie?»21«Di Cesare», risposero. «Bene, allora», disse Gesù, «datelo a Cesare, se è di Cesare, ma date a Dio tutto ciò che è di Dio!»22A questa risposta rimasero sorpresi e confusi, e se ne andarono via.23Quello stesso giorno, alcuni dei Sadducei (che dicevano che non cʼè risurrezione dopo la morte), vennero a porgli unʼaltra domanda:24«Signore, Mosè disse che se un uomo muore senza figli, suo fratello deve sposarne la vedova, e il primo figlio che verrà erediterà il nome e la proprietà del morto.25Ebbene, vʼera fra di noi una famiglia di sette fratelli. Il primo si sposò, poi morì senza figli, così la vedova divenne moglie del secondo fratello.26Però anche questi morì senza figli, quindi la moglie passò al fratello successivo, e così via, finché non fu moglie di ognuno di loro.27Alla fine anchʼella morì.28Ti chiediamo allora: alla risurrezione, di chi sarà moglie quella donna, poiché è stata moglie di tutti e sette?!»29Gesù rispose: «Voi sbagliate, perché non conoscete le Scritture, né la potenza di Dio.30Perché alla risurrezione non cʼè matrimonio; sia gli uomini che le donne sono tutti come gli angeli del cielo.31E in quanto ad esserci o meno la risurrezione dalla morte, non avete mai letto le Scritture? Non vi rendete conto che Dio parlava per voi, quando disse:32“Io sono il Dio di Abramo, Isacco e Giacobbe”? Perché Dio non è il Dio dei morti, ma dei vivi!»33La folla rimase profondamente colpita dalle sue risposte,34-35ma non i Farisei. Quando videro che con quelle parole aveva chiuso la bocca ai Sadducei, escogitarono una nuova domanda da fargli. Uno di loro, avvocato, gli chiese:36«Signore, qual è il comandamento più importante fra tutte le leggi di Mosè?»37Gesù rispose: «“Ama il Signore, il Dio tuo, con tutto il tuo cuore, la tua anima e la tua mente”.38-39Questo è il comandamento più importante e più grande. Il secondo di grande importanza è simile a questo: “Ama il tuo prossimo come te stesso”.40Tutti gli altri comandamenti e tutti gli ordini dei profeti si racchiudono in questi due comandamenti e si compiono se voi li osservate. Obbedite soltanto a questi due, e scoprirete che state rispettando anche tutti gli altri».41Una volta che era attorniato dai Farisei, Gesù fece loro una domanda:42«Che cosa ne pensate del Messia? Di chi è discendente?» «Di Davide», risposero quelli.43«Allora, come si spiega che Davide, parlando per ispirazione dello Spirito Santo, lo chiama “Signore”?», chiese Gesù. «Infatti Davide ha scritto:44“Dio disse al mio Signore: siedi alla mia destra, finché non ti metta sotto i piedi i tuoi nemici”.45Dunque, se Davide lo chiamò “Signore”, come può essere suo discendente?»46I Farisei non riuscirono a rispondere. E da quel giorno nessuno osò più fare domande a Gesù.