Jan 10

Bible Kralická

1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.30 Já a Otec jedno jsme.31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.42 A mnozí tam uvěřili v něho.

Jan 10

La Parola è Vita

od Biblica
1 «Chi non entra attraverso la porta dellʼovile, ma cerca dʼintrufolarsi ad ogni costo, scavalcando il recinto, è un ladro.2 Il pastore, invece, entra per la porta.3 Il custode gli apre, le pecore sentono la sua voce e gli si avvicinano; egli le chiama per nome e le porta fuori.4 Le fa uscire tutte dallʼovile e cammina davanti a loro. Le pecore lo seguono, perché riconoscono la sua voce.5 Certamente non seguiranno un estraneo, anzi scapperanno, perché non ne riconoscono la voce».6 Quelli che ascoltavano questa parabola di Gesù, non riuscivano a capirne il significato.7 Gesù, allora, spiegò: «Per la verità, io sono la porta per le pecore.8-9 Tutti quelli che sono venuti prima di me, sono ladri e assassini, ma le pecore non li hanno ascoltati. Proprio così, io sono la porta. Chi passerà da questa porta, sarà salvato. Potrà entrare e uscire e trovare verdi pascoli.10 Il ladro viene per rubare, ammazzare, distruggere. Io, invece, sono venuto per dar loro la vita in grande abbondanza.11 Io sono il buon pastore. Il buon pastore dà la vita per le sue pecore.12 Un dipendente, quando vede avvicinarsi un lupo, scappa a gambe levate e lascia le pecore indifese. Che gliene importa di loro? Non sono mica sue! Così il lupo assale il gregge, prende alcune pecore, mentre altre scappano.13 È naturale che il dipendente se la dia a gambe, perché lavora per soldi e quindi le pecore non gli stanno a cuore.14 Io, invece, sono il buon pastore, conosco le mie pecore e loro mi conoscono,15 proprio come mio Padre conosce me ed io conosco lui; e per le pecore do la vita.16 In un altro ovile ho altre pecore da guidare. Anchʼesse daranno ascolto alla mia voce, e allora ci sarà un solo gregge con un solo pastore.17 Il Padre mi ama, perché sacrifico la mia vita, per riprenderla poi di nuovo.18 Nessuno può togliermela; sono io che la offro di mia iniziativa, perché ho il diritto e il potere di offrirla e riprenderla, quando mi pare. Il Padre stesso mi ha dato questo ordine».19 A queste parole, le opinioni dei Giudei sul conto di Gesù furono di nuovo contrastanti.20 Molti di loro dicevano: «È indemoniato e pazzo, perché lo ascoltate?»21 Altri invece dicevano: «Non ci sembra proprio indemoniato! Può, forse un demonio aprire gli occhi ai ciechi?»22-23 Era inverno. In quel periodo si celebrava a Gerusalemme la festa della Dedicazione. Gesù si trovava nel tempio e passeggiava sotto il portico di Salomone.24 Alcuni capi giudei si strinsero intorno a lui e gli chiesero: «Per quanto ancora vuoi tenerci in sospeso? Se tu sei il Messia, diccelo chiaramente!»25 «Ve lʼho già detto, ma voi non mi credete», rispose Gesù. «La prova lampante sta nei miracoli che faccio nel nome di mio Padre.26 Voi, però, non mi credete, perché non fate parte del mio gregge.27 Le mie pecore riconoscono la mia voce, io le conosco, ed esse mi seguono.28 Anzi, io do loro la vita eterna ed esse non periranno mai. Nessuno le strapperà da me.29 Perché mio Padre me le ha date, egli è il più potente di tutti e nessuno può rapirle dalla sua mano.30 Io e il Padre siamo Uno Solo».31 Allora di nuovo i capi giudei raccolsero delle pietre per ucciderlo.32 Ma Gesù disse: «Per conto di mio Padre, vi ho mostrato molti miracoli. Per quale di questi mi volete lapidare ora?»33 Risposero gli altri risentiti: «Non vogliamo ucciderti per ciò che hai fatto di buono, ma per bestemmia! Infatti tu, un semplice uomo, hai detto di essere Dio».34-36 «La vostra legge stessa dice che gli uomini sono dèi!» rispose Gesù. «Perciò, se la Scrittura, che non può essere falsa, chiama dèi quelli che ascoltano il messaggio di Dio, come potete considerare bestemmia se colui che è santificato e mandato dal Padre nel mondo dice: “Sono il Figlio di Dio?”37 Se non faccio miracoli di Dio, non credetemi!38 Ma se li faccio, e non volete credere in me, credete almeno in quei miracoli! Allora vi convincerete che il Padre è in me ed io sono in lui».39-40 Ancora una volta cercarono di arrestarlo, ma Gesù si allontanò e si diresse oltre il Giordano, vicino al posto dove Giovanni battezzava nei primi tempi. Là si fermò, e41 molti andavano da lui. «Giovanni non ha mai fatto miracoli», dicevano, «ma tutte le cose che ha detto di Gesù si sono dimostrate vere!» E molti si convinsero che Gesù fosse il Messia.