1Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.2V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.3An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.4An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.5Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!6A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.7Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;8Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.9Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.10Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.11Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?12Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.13Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.14Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.15Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.16Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.17Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.18Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
1Mina syskon, inte många av er ska bli lärare[1], för ni vet ju att vi ska granskas strängare.2Alla gör vi fel på många sätt. Om någon lyckas med att inte fela i sitt tal, är han fullkomlig och har också kontroll över sin kropp.3Genom att lägga ett betsel i munnen på en häst kan vi få den att lyda oss och styr då hela djuret.4Och tänk på fartyg: med ett litet roder kan styrmannen få ett stort fartyg att åka precis dit han vill, även om vindarna är starka.5På samma sätt är det med tungan. Den är en liten del av kroppen, men den kan skryta över stora ting. En liten gnista kan sätta eld på en hel skog.6Så är också tungan en eld, en ondskans värld bland våra kroppsdelar. Den orenar hela kroppen, sätter livshjulet i brand och självtänds från Gehenna[2].7Människan har makt att kontrollera, och har också tagit kontroll över alla slags fyrfotadjur, fåglar, kräldjur och havsdjur.8Men sin egen tunga kan ingen människa få kontroll över. Den är orolig, ond och full av dödligt gift.9Med den hyllar vi vår Herre och Fader, och med den förbannar vi människorna, som Gud har skapat till att vara lika honom.[3]10Ur samma mun kommer både välsignelse och förbannelse. Så får det inte vara.11Samma källa kan väl inte ge både sötvatten och bittert vatten?12Mina syskon: Skulle oliver växa på fikonträd eller fikon på vinrankor, eller en saltkälla ge sötvatten?
Tecken på sann vishet
13Om någon bland er är vis och insiktsfull, ska han gå före med gott exempel och visa detta i praktisk handling, i vishet, utan att framhäva sig själv.14Men om ni bär bitter avundsjuka och själviskhet i era hjärtan, ska ni inte skryta och tala osanning.15En sådan vishet kommer inte från ovan, utan är jordisk, oandlig och demonisk.16Där det finns avundsjuka och själviska ambitioner, där finns oordning och all slags ondska.17Den vishet som kommer från ovan är för det första ren, men också fridsam, mild, hänsynsfull, full av barmhärtighet och godhet, opartisk och uppriktig.18Rättfärdighetens skörd sås i frid och ges åt dem som verkar för frid.