1Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému, léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, (jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského),2Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechněm obyvatelům Jeruzalémským, řka:3Od třináctého léta Joziáše syna Amonova, krále Judského, až do tohoto dne, po těchto třimecítma let, bývalo slovo Hospodinovo ke mně, kteréž jsem vám mluvíval, ráno přivstávaje, a to ustavičně, ale neposlouchali jste.4Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, (jichžto neposlouchali jste, aniž jste naklonili ucha svého, abyste slyšeli).5Kteříž říkali: Navraťtež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti předsevzetí svých, a tak osazujte se v té zemi, kterouž dal Hospodin vám i otcům vašim od věků až na věky.6A nechoďte za bohy cizími, abyste sloužiti měli jim, aniž se jim klanějte, aniž hněvejte mne dílem rukou svých, a neučinímť vám zle.7Ale neposlouchali jste mne, dí Hospodin, abyste jen hněvali mne dílem rukou svých k svému zlému.8Protož takto praví Hospodin zástupů: Proto že jste neuposlechli slov mých,9Aj, já pošli, a pojmu všecky národy půlnoční, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a způsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou věčnou.10Také způsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevěsty, hluk žernovu i světlo svíce.11I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let.12Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny věčné.13A uvedu na zemi tu všecka slova svá, kteráž jsem mluvil o ní, všecko, což psáno jest v knize této, cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech.14Když je v službu podrobí, i jiné národy mnohé a krále veliké, tehdáž odplatím jim podlé skutků jejich a podlé činů rukou jejich.15Nebo takto mi řekl Hospodin, Bůh Izraelský: Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé, a napájej jím všecky ty národy, k kterýmž já pošli tebe,16Aby pili a potáceli se, anobrž bláznili příčinou meče, kterýž já pošli mezi ně.17I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy, a napájel jsem všecky ty národy, k nimž mne poslal Hospodin,18Jeruzalémské i města země Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštění, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne,19Faraona krále Egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho,20I všecku tu směsici, totiž všecky krále země Uz, všecky také krále země Filistinské, i Aškalon, i Gázy, i Akaron, i ostatek Azotu,21Idumejské, i Moábské, i syny Ammon,22I všecky krále Tyrské, i všecky krále Sidonské, i krále krajiny té, kteráž jest při moři,23Dedana a Temu, a Buzu i všecky přebývající v koutech nejzadnějších,24I všecky krále Arabské, i všecky krále té směsice, kteříž bydlí na poušti,25Všecky také krále Zamritské, i všecky krále Elamitské, též všecky krále Médské,26Anobrž všecky krále půlnoční, blízké i daleké, jednoho jako druhého, všecka také království země, kterážkoli jsou na svrchku země. Král pak Sesák píti bude po nich.27A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Pítež a opojte se, anobrž vyvracejte z sebe, a padejte, tak abyste nepovstali pro meč, kterýž já pošli mezi vás.28Jestliže by pak nechtěli vzíti kalichu z ruky tvé, aby pili, tedy díš jim: Takto praví Hospodin zástupů: Konečně že píti musíte.29Nebo poněvadž na to město, kteréž nazváno jest od jména mého, já začínám uvozovati zlé věci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám meče na všecky obyvatele té země, dí Hospodin zástupů.30Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato, a rci jim: Hospodin s výsosti řváti bude, a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj, mocně řváti bude z obydlí svého. Křik ponoukajících se, jako presovníků, rozléhati se bude proti všechněm obyvatelům té země,31I průjde hřmot až do konce země. Nebo rozepři má Hospodin s těmi národy, v soud vchází sám se všelikým tělem; bezbožníky vydá pod meč, dí Hospodin.32Takto praví Hospodin zástupů: Aj, bída půjde z národu na národ, a vichřice veliká strhne se od končin země.33I budou zbiti od Hospodina v ten čas od konce země až do konce země; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku země budou.34Kvělte pastýři a křičte, anobrž válejte se v popele, vy nejznamenitější toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli, i budete padati jako nádoba drahá.35I zahyne útočiště pastýřům a utíkání nejznamenitějším toho stáda.36Hlas žalostný pastýřů a kvílení nejznamenitějších toho stáda; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich.37Zkažena budou i pastviska pokoj mající, pro prchlivost hněvu Hospodinova,38Jako lev opustí jeskyni svou; nebo přijde země jejich na spuštění, pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hněvu jeho.
1Det här ordet om hela folket i Juda kom till Jeremia under Jojakims, Josias sons, fjärde regeringsår som var Nebukadnessars, den babyloniske kungens, första regeringsår.2Detta talade profeten Jeremia till hela folket i Juda och till alla Jerusalems invånare:3Sedan Josias, Amons sons, trettonde regeringsår och fram till idag, under tjugotre år, har HERRENS ord kommit till mig. Jag har gång på gång talat till er, men ni har inte lyssnat.4Gång på gång har HERREN under årens lopp sänt er sina profeter, men ni har vägrat att lyssna till dem5när de sagt: ”Vänd om, var och en från sin onda väg och från allt ont ni gör. Då får ni bo kvar i landet, som HERREN för alltid har gett er och era förfäder.6Följ inte andra gudar, tjäna och tillbe dem inte. Provocera inte min vrede med det ni själva har gjort! Då låter jag ingen olycka drabba er.”7”Men ni har inte velat lyssna på mig, säger HERREN. Ni har provocerat min vrede med det ni själva har gjort, till er egen olycka.”8Så säger därför härskarornas HERRE: ”Därför att ni inte lyssnat till mig9ska jag samla alla stammar från norr, säger HERREN, och min tjänare Nebukadnessar, kungen av Babylonien. Jag ska låta dem välla in över detta land och dess invånare och över alla de andra folken runt omkring. Och jag ska utsätta dem för förintelse, låta dem bli till åtlöje och krossas för alltid.10Jag ska göra slut på glada röster och jubelrop, rop för brudgum och brud, kvarnens ljud och lampans ljus.11Hela detta land ska bli öde och övergivet. Dessa folk ska tjäna kungen av Babylonien i sjuttio år.12När de sjuttio åren har gått, ska jag straffa kungen av Babylonien och hans folk för deras synd, säger HERREN. Jag ska också göra kaldéernas land till en ödemark för alltid.13Jag ska låta allt jag talat mot detta land gå i uppfyllelse, allt som står skrivet i den här boken, som Jeremia har profeterat mot folken.14Också de ska få tjäna många folk och stora kungar, och jag ska vedergälla dem efter deras gärningar, för allt vad de gjort.”
Herrens vredesbägare
15För så sa HERREN, Israels Gud, till mig: ”Ta denna vinbägare med vredesvin ur min hand, och låt alla folk jag sänder dig till dricka ur den.16De ska dricka sig redlösa och galna på grund av det svärd som jag ska sända ibland dem.”17Jag tog då bägaren från HERRENS hand och lät alla folk som HERREN sänt mig till dricka ur den:18Jerusalem och städerna i Juda, dess kungar och furstar, för att ödelägga dem, göra dem till förskräckelse, hån och förbannelse, så som de är i dag,19farao, kungen av Egypten, hans tjänare, furstar och hela hans folk,20alla främmande folk, alla kungarna i Us och alla kungarna i filistéernas land, i Ashkelon, Gaza, Ekron och vad som fanns kvar av Ashdod,21Edom, Moab, ammoniterna,22alla kungarna i Tyros, alla kungarna i Sidon och kungarna i kustländerna på andra sidan havet,23Dedan, Tema, Bus och alla med kantklippt hår[1],24alla kungarna i Arabien, alla kungarna över de främmande folk som bor i öknen,25alla kungarna i Simri, alla kungarna i Elam och alla kungarna i Medien,26samt alla kungarna i norr, både nära och fjärran ifrån varandra, alla kungariken i världen, över hela jorden. Kungen Sheshak[2] ska sedan dricka efter dem.27”Du ska säga till dem: ’Så säger härskarornas HERRE, Israels Gud: Drick tills ni är druckna och spyr och faller omkull så att ni inte kan resa er mer på grund av det svärd jag sänder bland er.’28Och om de vägrar att ta emot bägaren ur din hand och dricka, ska du säga: Så säger härskarornas HERRE: ’Ni måste dricka!29Se, den stad som är uppkallad efter mitt namn ska jag låta vara den första att drabbas av olyckan. Skulle då ni få gå fria från straffet? Nej, ni ska inte komma undan straffet. Jag ska kalla fram ett svärd mot alla som bor på jorden, säger härskarornas HERRE.’30Du ska profetera allt det här mot dem och säga till dem: ’HERREN ryter från höjden, från sin heliga boning dundrar han. Han ryter högt över sina marker, hans rop är som vintramparens rop över alla som bor på jorden.31Larmet hörs till jordens ände, för HERREN går till rätta med folken, han dömer hela mänskligheten. Han ska överlämna de gudlösa åt svärdet, säger HERREN.’ ”32Så säger härskarornas HERRE: ”Se, olyckan går ut från folk till folk, en väldig storm far upp från de yttersta hörnen av jorden.”33På den dagen ska de som HERREN dödat fylla jorden från den ena ändan till den andra. Ingen ska sörja dem eller samla upp dem eller begrava dem, utan de ska bli till gödsel på marken.34Gråt, ni herdar, och klaga. Kräla på marken, ni hjordens ledare. Tiden är inne för er att slaktas, och ni ska krossas till skärvor som utsökta lerkärl[3].35Det ska inte finnas någon plats för herdar att fly till, ingen räddning för hjordens ledare.36Hör hur herdarna ropar, hjordens ledare klagar! HERREN ödelägger deras betesmarker.37De fridfulla ängarna förstörs av HERRENS brinnande vrede.38Han lämnar sin håla likt ett lejon. Deras land ligger öde, härjat av förtryckarens svärd[4], av hans flammande vrede.