1Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,2A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.3Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.4Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.5Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.6Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.7A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.8A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?9Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.10Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.11Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.12Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.13Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;14Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.15Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.16Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.17Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.18Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?19Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.20Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.21Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.22Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.23Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!24Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.25A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.26A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.27Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.28Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?29Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.30Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.
Jeremjáš 22
nuBibeln
od Biblica1Så sa HERREN: ”Gå bort till Judas kungs palats och tala där dessa ord:2’Lyssna till HERRENS ord, du kung av Juda på Davids tron, du och dina tjänare och ditt folk som går in genom dessa portar!3Så säger HERREN: Gör det som är rättvist och rättfärdigt. Rädda den plundrade ur förtryckarens våld. Gör inget orätt mot främlingen, den faderlösa och änkan. Bruka inte våld mot dem, och utgjut inte oskyldigt blod på denna plats.4Om ni verkligen följer dessa ord, ska kungar som sitter på Davids tron komma in med hästar och vagnar genom portarna till detta palats, följda av sina tjänare och sitt folk.5Men om ni inte lyssnar till dessa ord, svär jag vid mig själv, säger HERREN, att det här palatset ska bli en ruinhög.’ ”6För så säger HERREN om Judas kungs palats: ”Du är för mig som Gilead, som Libanons topp. Men jag ska göra dig till en öken, till städer där ingen bor.7Jag ska utse fördärvare att komma emot dig, var och en med sina vapen. De ska hugga ner dina ståtliga cedrar och kasta dem i elden.8Folk från många länder ska gå förbi denna stad och säga till varandra: ’Varför gjorde HERREN så mot denna stora stad?’9Och svaret kommer att bli: ’Därför att de övergav HERREN, sin Guds förbund och tillbad och tjänade andra gudar.’ ”10Gråt inte över den döde, sörj honom inte. Gråt i stället över den som vandrar bort, för han ska aldrig mer återvända och se det land där han föddes.11För så säger HERREN om Shallum, Josias son, Juda kung, som efterträdde sin far Josia och blev bortförd från denna plats: ”Han ska aldrig mer återvända hit.12Han kommer att dö på den plats dit han bortfördes och aldrig mer få se detta land.”13”Ve den som bygger sitt hus med orättfärdighet och sina övre salar med orätt, som låter sin nästa arbeta för ingenting och inte ger honom någon lön,14den som säger: ’Jag ska bygga mig ett stort palats med rymliga övre salar och göra många fönster, klä det med cederpanel och måla det rött.’15Är det att vara kung, att stoltsera med cederträ? Tänk på din far: han åt och drack och gjorde det som var rätt och rättfärdigt, och allt gick honom väl.16Han värnade om den fattige och skaffade rätt åt den behövande, och det gick väl för honom. Är inte detta att känna mig? säger HERREN.17Men dina ögon och tankar är bara inriktade på oärlig vinning och att utgjuta oskyldigt blod, och på förtryck och våld.”18Därför säger HERREN så om kung Jojakim, Josias son, Juda kung: ”Ingen ska hålla dödsklagan över honom: ’Min broder, min syster!’ Ingen ska hålla dödsklagan över honom: ’Min herre, all hans prakt!’19Han kommer att begravas som en åsna, släpas ut och kastas utanför Jerusalems portar.”20”Gå upp på Libanon och ropa, höj din röst i Bashan! Ropa högt från Avarim, för alla dina älskare är krossade.21När du levde i fred talade jag till dig, men du svarade: ’Jag vill inte lyssna.’ Sådan var du sedan din ungdom, du har aldrig velat lyssna på mig.22Alla dina herdar ska föras bort av vinden. Dina älskare ska föras bort i exil. Du ska få stå där i skam och förödmjukelse för all din ondskas skull.23Du som bor på ’Libanon’[1] och har ditt näste bland cedrarna, hur ska du inte jämra dig, när värkarna kommer över dig, som en kvinna när hon ska föda.24Så sant jag lever, säger HERREN, även om du Konja, son till kung Jojakim av Juda, var sigillringen på min högra hand, skulle jag slita av den.25Jag ska överlämna dig till dem som är ute efter ditt liv, till dem som du är så rädd för, nämligen Nebukadnessar, kungen av Babylonien, och kaldéerna.26Dig själv och din mor, som födde dig, ska jag slunga iväg till ett annat land, där ni inte är födda, och där ska ni dö.27De ska aldrig mer återvända till sin längtans land.”28Är då denne Konja ett värdelöst, krossat kärl, en kruka som ingen vill ha? Varför kastas han och hans barn bort till ett land som är okänt för dem?29O, land, land, land! Hör HERRENS ord!30Så säger HERREN: ”Registrera denne man som barnlös, som en man som inte lyckades med något under sin livstid. För inget av hans barn ska lyckas uppnå att sitta på Davids tron och regera i Juda.”