1Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.2Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.3Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.4Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.5Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?6Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.7Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.8Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.9A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.10Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,11Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.12Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.13Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.14Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.15Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.16Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.17Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.
1HERRE, du är rättfärdig, när jag lägger fram mitt fall inför dig. Ändå vill jag tala med dig om dina domslut: Varför har de gudlösa en sådan framgång? Varför får de trolösa leva så trygga?2Du planterar dem. De växer och bär frukt. Du finns ofta på deras läppar men är fjärran från deras hjärtan.3Men HERRE, du känner mig och ser mig, du prövar mina attityder gentemot dig. För bort dem som får att slaktas! Avskilj dem för att dödas!4Hur länge måste landet sörja och gräset på marken vissna bort? För invånarnas ondskas skull går boskap och fåglar under. De menar: ”Han ser inte vad som händer med oss.”5”Om det har tröttat ut dig att tävla med fotfolk, hur ska du då kunna tävla mot hästar? Om du bara är trygg i ett fredligt land, hur ska du bära dig åt i snårskogen vid Jordan?6Till och med dina egna bröder, din egen familj, har svikit dig. De ropar högt mot dig bakom din rygg.[1] Lita inte på dem, hur vänligt de än talar till dig.
Herrens klagan över sitt folk
7Jag har övergett mitt hus, lämnat mitt arv, överlämnat min älskade i hennes fienders hand.8Min arvedel har blivit mot mig som ett skogens lejon, som höjt rösten mot mig, och som jag därför hatar.9Har inte min arvedel blivit för mig som en spräcklig rovfågel, som omringas och attackeras av andra fåglar?[2] Gå, samla alla vilda djur, låt dem komma och äta!10Många herdar har fördärvat min vingård, trampat ner mitt land. Mitt ljuvliga land har de förvandlat till en öde öken.11De har gjort det till en ödemark. Sörjande och öde ligger det framför mig, och ingen bryr sig om det.12Över de kala höjderna i öknen drar förhärjare fram. HERRENS svärd förtär allt från den ena ändan av landet till den andra. Det finns ingen fred för någon.13De har sått vete men fått skörda törne. De har tröttat ut sig, men till ingen nytta. Bär så skammen för er skörd, för HERRENS glödande vredes skull.”
Israels grannar
14Så säger HERREN om alla de onda grannfolk, som gett sig på den arvedel jag gav mitt folk Israel: ”Jag ska rycka upp dem ur deras land, och jag ska rycka upp Judas folk från dem.15Men efter att jag ryckt upp dem ska jag förbarma mig över dem och föra dem tillbaka igen, var och en till sitt arv, var och en till sitt land.16Om de verkligen lär sig mitt folks vägar och svär vid mitt namn: ’Så sant HERREN lever’, så som de lärt mitt folk att svära vid Baal, då ska de få etablera sig bland mitt folk.17Men om de inte lyssnar, ska jag fullständigt rycka bort och förgöra det folket, säger HERREN.”