1Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povýš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich.2Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí,3A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým přísně doháníte.4Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš.5Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu?6Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli?7Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval.8Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě.9Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravostí,10A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne.11Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.12A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení.13Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova:14Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.
1”Ropa ut det så högt du kan, låt din röst ljuda som en trumpetstöt! Förklara för mitt folk deras brott, för Jakobs släkt deras synder.2Varje dag söker de mig och vill få kunskap om mina vägar, som om de vore ett folk som handlar rättfärdigt och inte överger sin Guds beslut. De ber mig om rättfärdiga domslut och verkar angelägna om att leva nära Gud.3’Varför har vi fastat, när du inte ser det? Varför förödmjukar vi oss, när du inte lägger märke till det?’ På fastedagen gör ni det som behagar er, och ni utnyttjar dem som arbetar för er.4Ni fastar under bråk och gräl, ni slåss på ett skamligt sätt med knytnävar. Så som ni fastar idag blir inte er bön hörd i höjden.5Skulle det här vara en sådan fasta som jag vill ha, en dag när man späker sig, böjer huvudet som ett strå och ligger i säck och aska? Är det vad du kallar för fasta, en dag som behagar HERREN?6Nej, den fasta jag vill ha är att du lossar orättvisa bojor, löser okets band, befriar de förtryckta, bryter sönder alla ok.7Dela din mat med den hungrige, erbjud den fattige och hemlöse husrum, ser du någon som saknar kläder, så klä honom, vänd inte ryggen åt dina egna!8Då ska ditt ljus bryta fram som gryningen, och dina sår ska läkas. Din rättfärdighet ska gå framför dig, och HERRENS härlighet som skydd bakom dig.9Då ska HERREN svara när du ropar, och när du ber om hjälp, säger han: ’Ja, här är jag.’ Om du slutar upp med allt slags förtryck, upphör med hån och förtal,10om du ger den hungrige mat och mättar den nödlidande, då ska ditt ljus gå upp i mörkret, och din natt ska bli som den ljusaste dag.11HERREN ska alltid leda dig, mätta dig i ödemarken och ge styrka åt benen i din kropp. Du ska bli som en välvattnad trädgård, som en källa där vattnet aldrig tar slut.12Dina ättlingar ska bygga upp uråldriga ruiner på nytt, du ska återupprätta de gångna generationernas grunder, och du ska kallas den som murar igen sprickorna, ’den som gör det nedrivna beboeligt’.13Om du på sabbaten avstår från att göra vad du har lust med på min heliga dag, om du ser sabbaten som en glädje, HERRENS heliga dag, värd att ära, om du ärar den och inte följer dina egna önskningar, inte gör vad du har lust till och avstår från tanklöst prat,14då ska HERREN själv bli din glädje. Då ska jag föra dig fram över landets höjder, så att du får leva av din förfader Jakobs egendom.” HERREN har talat.