1Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy,2Město plné hřmotu a hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji.3Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají.4Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého.5Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření zdi, a křiku k horám.6Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu.7I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány,8A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře.9I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního.10Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed.11Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste.12Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní.13A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a říkati: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme.14Ale známéť jest to v uších mých, praví Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až i zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů.15Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a řekni:16Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj.17Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl,18Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého.19A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě.20I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova,21A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu,22A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře.23A vbiji jej jako hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého.24I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných.25V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil.
1Profetia om Synernas dal: Vad är det som händer dig? Varför springer alla upp på taken?2Du stad full av larm och oväsen och triumf! Dina slagna har inte slagits med svärd, och de har inte dött i strid.3Alla dina ledare har tagit till flykten. De har tillfångatagits utan båge. Alla som du grep tillfångatogs, fastän de flydde långt bort.4Därför säger jag: ”Låt mig få vara ensam och gråta bittert! Försök inte trösta mig när mitt folk går under!”5En dag med förvirring, tumult och skräck kommer från Herren, härskarornas HERRE, i Synernas dal med nerbrutna murar och rop upp mot berget.6Elam tar kogret, sina vagnsmän och ryttare, och Kir har blottat skölden.7Dina ljuvliga dalar är fulla av vagnar, och ryttare har ställt upp sig vid porten.8Juda blottläggs och blir utan skydd. Du ser dig den dagen om efter vapen i Skogshuset.9Ni ser att det finns många rämnor i Davids stad, och ni samlar upp vattnet i Nedre dammen.10Ni räknar husen i Jerusalem och river ner dem för att laga muren.11Ni bygger en ny damm mellan murarna för vattnet från Gamla dammen. Men ni ser inte upp till honom som gjort detta, till den som för länge sedan planerat det här.12Herren, härskarornas HERRE, kallar er den dagen till att gråta och sörja och till att raka era huvuden och klä er i säcktyg.13Men i stället blir det glädje och firande, slakt av oxar och lamm, köttätande och vindrickande: ”Låt oss äta och dricka, imorgon ska vi ju ändå dö!”14Härskarornas HERRE har uppenbarat för mig, låtit mig höra: ”Denna er skuld ska inte försonas så länge ni lever,” säger Herren, härskarornas HERRE.
Shevna och Eljakim
15Så säger Herren, härskarornas HERRE, till mig: ”Gå till förvaltaren Shevna, palatsets föreståndare, och säg:16Vad gör du här, och vem har du här för att du ska hugga ut en grav åt dig här, göra åt dig en grav högt uppe, en boning i klippan?17Se, HERREN ska kasta dig långt bort, du mäktige man! Herren ska ta tag i dig[1]18och rulla ihop dig till en boll och kasta dig långt bort till ett stort land, där du ska dö, och där dina hästar och ståtliga vagnar ska bli kvar. Du är en skamfläck för din herres hus!19Jag ska köra ut dig från din plats, dra ner dig från din position.20Den dagen ska jag kalla på min tjänare Eljakim, Hilkias son.21Jag ska klä honom i din mantel, spänna om honom ditt bälte och ge honom din auktoritet, och han ska bli en far för folket i Jerusalem och Juda.22Jag ska lägga på honom nyckeln till Davids hus. När han öppnar kan ingen stänga, och när han stänger kan ingen öppna.23Jag ska slå in honom som en spik som sitter stadigt på sin plats. Han ska bli som en högaktad tron för sin fars släkt.24Så ska de hänga på honom all ära från hans fars släkt, ätt och avkomlingar, alla mindre kärl, skålar och allehanda krus.[2]25Men den dagen, säger härskarornas HERRE, kommer spiken som satt stadigt på sin plats att lossna. Den bryts av och faller ner. Bördan som hängde på den förstörs, för HERREN har talat.”