1Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, kterýž se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým.2Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: Odvrzte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá.3A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel.4Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem.5I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)6Tedy přišel Jákob do Lůz, kteréž jest v zemi Kananejské, (to již slove Bethel,) on i všecken lid, kterýž byl s ním.7I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým.8Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth.9Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracoval z Pádan Syrské, a požehnal mu.10I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazývano jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude jméno tvé. Protož nazval jméno jeho Izrael.11Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou.12A zemi tu, kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi.13I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterémž mluvil s ním.14Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.15A nazval Jákob jméno místa toho, na kterémž mluvil s ním Bůh, Bethel.16I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a těžkosti trpěla roděci.17A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš.18I stalo se, když k smrti pracovala, (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem.19I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém.20A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.21I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za věží Eder.22Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel, a spal s Bálou, ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte.23Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon.24Synové Ráchel: Jozef a Beniamin.25A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím.26A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské.27Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jenž jest Hebron, kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák.28A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let.29I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.
1”Flytta nu till Betel och bosätt dig där”, sa Gud till Jakob. ”Bygg där ett altare åt den Gud som visade sig för dig när du flydde från din bror Esau.”2Då befallde Jakob hela sin familj och alla han hade med sig: ”Gör er av med avgudarna som ni har med er, rena er och ta på er rena kläder!3Vi ska nämligen gå till Betel, där jag ska bygga ett altare åt den Gud, som besvarade mina böner när jag var i nöd och som var med mig på min resa.”4Då gav de Jakob alla sina avgudar och sina örhängen[1], och han grävde ner alltsammans under terebinten[2] nära Shekem.5Sedan började de sin vandring igen. Gud satte skräck i människorna i städerna runt omkring, så att ingen förföljde Jakobs söner.6Slutligen kom Jakob och alla han hade med sig fram till Lus, det nuvarande Betel, i Kanaans land.7Där reste Jakob ett altare som han kallade El Betel[3]. Det var ju i Betel som Gud hade visat sig för honom när han flydde från sin bror.8Strax därefter dog Rebeckas barnsköterska Debora. Hon begravdes under eken i dalen nedanför Betel och den kom att heta Gråteken.9När Jakob återvände från Paddan Aram, visade sig Gud för honom igen och välsignade honom.10Och Gud sa till honom: ”Du ska inte längre heta Jakob utan Israel[4].” Så gav han honom namnet Israel.11Gud talade vidare till honom: ”Jag är Gud den Väldige. Var fruktsam och föröka dig! Av dig ska det bli ett stort folk, ja, många folk. Många kungar ska finnas bland dina ättlingar,12och jag ska ge dig det land som jag gav till Abraham och Isak. Jag ska också ge det till dina ättlingar.”13Så lämnade Gud honom och steg upp igen från den plats där han talat med Jakob.14Jakob reste en sten på platsen där Gud hade visat sig för honom. Han hällde ett dryckesoffer och olja på den.15Jakob kallade platsen Betel, eftersom Gud hade talat till honom där.
Rakel och Isak dör
16De lämnade Betel och reste mot Efrata. Medan de fortfarande hade en bit kvar till Efrata, blev det dags för Rakel att föda. Förlossningen blev mycket svår.17Under den svåra förlossningen sa barnmorskan till henne: ”Var inte rädd! Du får en son till.”18Men Rakel var döende, och i sin sista stund gav hon honom namnet Ben-Oni[5], men hans far kallade honom Benjamin[6].19Rakel dog alltså och begravdes nära vägen till Efrata som numera kallas Betlehem.20Jakob reste en minnessten vid hennes grav och den står där än i dag.21Sedan reste Israel vidare och slog läger bortom Migdal-Eder.
Jakobs söner
22Medan han bodde där i landet, låg Ruben med Bilha, sin fars bihustru, och Israel fick veta det. Jakob hade tolv söner:23Leas söner: Ruben, Jakobs förstfödde, Simon, Levi, Juda, Isaskar och Sebulon.24Rakels söner: Josef och Benjamin.25Rakels slavinna Bilhas söner: Dan och Naftali.26Leas slavinna Silpas söner: Gad och Asher. Dessa var Jakobs söner, som föddes i Paddan Aram.27Slutligen kom Jakob fram till sin far Isak vid Mamre i Kirjat-Arba, som nu kallas Hebron, där Abraham och Isak hade bott.28Isak blev 180 år,29sedan dog han och förenades med sina förfäder, gammal och mätt på livet. Hans söner Esau och Jakob begravde honom.