1Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.2Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.3Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.4Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.5Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.6Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.7A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště.8A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře.9Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.10Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.11Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?12Vztáhls pravici svou, i požřela je země.13Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.14Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.15Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.16Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl.17Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.18Hospodin kralovati bude na věky věků.19Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře.20I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.21I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.22Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.23A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.24Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?25I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.26A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.27I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.
1Sedan sjöng Mose och israeliterna denna sång till HERREN: ”Jag vill sjunga till HERRENS ära, för högt är han upphöjd. Han har kastat både häst och ryttare i havet.2HERREN är min styrka och min sång, han har blivit min räddning. Han är min Gud, och jag vill prisa honom. Han är min fars Gud. Jag vill upphöja honom.3HERREN är en kämpe, ja, HERREN är hans namn.4Faraos vagnar och armé har han kastat i havet. Faraos ryktbara krigsmän dränktes i Sävhavets vågor.5Vattenmassorna dränkte dem, de sjönk som stenar i djupet.6Din högra hand, HERRE, har en väldig makt. Din högra hand krossade fienden.7I ditt höga majestät besegrade du dem som vände sig mot dig. Du visade din vrede och den förtärde dem, som elden bränner upp gräset.8Du blåste på vattnet och det delade sig. Vågorna reste sig som murar, stelnade mitt i havet.9Fienden sa: ’Jag ska förfölja dem och hinna upp dem, jag ska ta byte och fördela det, jag ska ta hämnd på dem. Jag ska dra mitt svärd, min hand ska förgöra dem.’10Men du andades på dem, och havet slog ihop över dem. De sjönk som bly i de väldiga vattnen.11Vem är som du, HERRE, bland alla gudar? Vem är så majestätisk och helig? Vem är så fruktansvärd i härlighet? Vem gör under som du?12Du räckte ut din hand, och då svalde jorden dem.13I din nåd har du lett det folk du befriade. Med din makt har du fört det till din heliga boning.14Folken hörde det och darrade. Filistéerna greps av ångest.15Edoms furstar blev förskräckta. Moabs mäktiga män darrade. Kanaans invånare smälte ner av fruktan.16Skräck och ångest har kommit över dem. Inför din väldiga arm stod de förstenade, medan ditt folk, HERRE, det folk som du har befriat, passerade dem.17Du leder dem och planterar dem på ditt eget berg, på den plats du gjort till din boning, HERRE – i den helgedom, Herre, som dina händer grundlagt.18HERREN ska regera i all evighet.”19Faraos hästar, vagnar och vagnsförare försökte följa efter genom havet. Men HERREN lät havsvattnen falla över dem, medan Israels folk vandrade genom havet på torr mark.20Profetissan Mirjam, Arons syster, tog sin tamburin och de andra kvinnorna följde henne. De spelade på tamburiner och dansade.21Mirjam sjöng för dem: ”Sjung till Herrens ära. Han är högt upphöjd. Hästar och vagnsförare har han störtat i havet.”
Bittert vatten
22Mose ledde Israels folk vidare från Sävhavet, och de kom ut i öknen Shur och gick där i tre dagar utan att hitta vatten.23När de kom till Mara, kunde de inte dricka vattnet, för det var bittert. Det var därför platsen fick heta Mara.[1]24Folket började anklaga Mose: ”Vad ska vi dricka?” frågade de.25Mose ropade då till HERREN, och HERREN visade honom en bit trä. Mose slängde den i vattnet, och då gick det att dricka. Det var där han gav lag och rätt åt folket och prövade dem.26Han sa: ”Om du vill lyda HERRENS, din Guds, röst och göra det som är rätt inför honom, följa hans befallningar och hålla hans bud, så ska jag låta dig slippa alla de sjukdomar jag lade på egypterna, för jag är HERREN din läkare.”27Sedan kom de till Elim, där det fanns tolv källor och sjuttio palmer, och där vid vattnet slog de läger.