2. Korintským 2

Bible Kralická

1 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.2 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?3 A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.4 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.5 Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.6 Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,7 Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.9 Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.10 Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.11 Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.12 Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.13 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.14 Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.15 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,16 Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?17 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.

2. Korintským 2

nuBibeln

od Biblica
1 Jag bestämde mig alltså för att inte resa till er, för att inte göra er ledsna igen.2 Om jag nämligen först hade gjort er ledsna, hur skulle någon då kunna göra mig glad, förutom den som jag gjort ledsen?3 Därför skrev jag som jag gjorde, så att jag sedan skulle kunna komma utan att bli ledsen över dem som borde göra mig glad. Jag är säker på att min glädje är allas er glädje.4 Oerhört nedtryckt och med tungt hjärta var det som jag skrev till er, och jag grät medan jag gjorde det. Jag ville ju inte göra er ledsna, utan ville bara att ni skulle förstå hur mycket jag älskar er.5 Om någon har orsakat sorg, så är det inte mig han har gjort ledsen utan er alla, åtminstone i viss mån, för att inte gå till någon överdrift.6 Men nu har han blivit tillräckligt straffad av de flesta av er.7 Nu är det i stället dags att förlåta och uppmuntra, så att han inte blir totalt deprimerad.8 Därför uppmanar jag er att ni visar honom all den kärlek ni kan.9 När jag skrev till er gjorde jag det för att se om ni skulle bestå provet och vara lydiga i allting.10 Om ni förlåter någon, så gör jag det också. Och det jag har förlåtit, ifall jag nu har haft något att förlåta, har jag gjort för er skull inför Kristus,11 för att inte Satan ska överlista oss. Vi vet ju vad han är ute efter.12 När jag kom till Troas med evangeliet om Kristus, öppnade Herren många möjligheter för mig.13 Men jag kände mig hela tiden orolig, eftersom jag inte fann min bror Titus där.[1] Därför tog jag farväl av dem och reste vidare till Makedonien.14 Men lovad vare Gud, som alltid leder oss i Kristus triumftåg och genom oss överallt sprider välluktande rökelsedoft från kunskapen om honom.15 Vi är doften om Kristus inför Gud bland dem som blir räddade och bland dem som går förlorade,16 en dödens doft till död för de senare, och en livets doft till liv för de förra.[2] Men vem är då värdig att utföra ett sådant arbete?17 Vi är ju inte som många andra som bjuder ut Guds ord för egen vinnings skull. Nej, vi förkunnar Kristus oförfalskat, inför Gud, utsända av honom.