1Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.2Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.3Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,4V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.5Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.6Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.7Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,8Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,9Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.10Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.11Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
1Kom, låt oss sjunga till HERRENS ära, jubla inför vår frälsnings klippa!2Kom till honom med tacksamhet! Låt oss sjunga lovsånger till honom,3för HERREN är en stor Gud, en stor kung över alla gudar.4I hans hand är jordens djup, och honom tillhör bergstopparna.5Hans är havet, för han har gjort det, och det torra landet, som hans händer har format.6Kom, låt oss tillbe, falla ner och böja knä inför HERREN, vår skapare,7för han är vår Gud! Vi är hans folk, fåren i hans hjord och i hans omsorg. Om ni idag hör hans röst:8”Förhärda inte era hjärtan, som vid Meriva, som den där dagen i Massa i öknen,9där era fäder satte mig på prov, de prövade mig, fastän de hade sett mina gärningar.10I fyrtio år var jag förbittrad på detta släkte, och jag sa: ’Detta folk far vilse i sina hjärtan. De känner inte mina vägar.’11Därför svor jag i min vrede: ’De ska aldrig komma in i min vila.’ ”