1Přednímu zpěváku, žalm Davidův.2V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.3Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.4Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.5Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.6V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.7Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.8Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.9Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.10Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.11Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.12U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.13Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.14Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.15Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.16V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.17Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.18Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.19Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.20Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.21Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.22Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.23Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.24Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]
1För körledaren. En psalm av David. (Ž 71,1)2Till dig, HERRE, tar jag min tillflykt, låt mig aldrig komma på skam. Befria mig i din rättfärdighet.3Lyssna till mig, skynda dig att rädda mig. Var en klippa för mig, en fästning, en borg där jag finner frälsning.4Du är min klippa och min borg. Led mig, vägled mig för ditt namns skull!5Frigör mig ur nätet som har gillrats åt mig. Du är min fästning.6I dina händer överlämnar jag min ande, för du befriar mig, HERRE, du trofaste Gud.7Jag hatar dem som tillber avgudar. Jag förtröstar på HERREN.8Jag jublar av glädje för din nåd. Du såg mitt lidande och du såg min själs ångest.9Du överlämnade mig inte åt min fiende. Du ledde mig ut i frihet.10HERRE, var nådig mot mig, för jag är i nöd, mina ögon är matta av sorg, likaså min kropp och själ.11Mitt liv försvinner i ångest och mina år i suckan, min styrka och min kropp håller på att tyna bort på grund av min skuld.12För alla mina fienders skull hånas jag, mina grannar förfärar sig[1] över mig, och de som ser mig på gatan flyr från mig.13Jag är lika bortglömd som en död, jag har blivit som en krossad kruka.14Jag hör mångas skvaller, skräck finns på alla håll, de går samman mot mig för att röja mig ur vägen.15Men jag förtröstar på dig, HERRE! Jag säger: ”Du är min Gud.”16Mina tider ligger i dina händer, rädda mig ur mina fienders hand, från dem som förföljer mig.17Låt ditt ansikte lysa över din tjänare! Rädda mig i din nåd!18HERRE, låt mig inte komma på skam när jag ropar till dig. Låt i stället de gudlösa få skämmas och lägga sig stilla i dödsriket,19där deras lögnaktiga läppar till sist har tystnat, dessa fräcka, som högmodigt och föraktfullt talar mot de rättfärdiga.20Stor är din godhet som du har sparat åt dem som fruktar dig och som du inför alla ger dem som tar sin tillflykt till dig.21Du gömmer dem hos dig, skyddade mot människors sammansvärjning, du förvarar dem i din hydda i trygghet mot elaka tungor.22Välsignad vare HERREN, för han visade mig sin underbara nåd i en belägrad stad.23Förskräckt tänkte jag: ”Jag är bortstött från dig.” Men du hörde mina böner, när jag ropade till dig om hjälp.24Älska HERREN, alla hans fromma. HERREN bevarar de trogna, men dem som handlar i övermod straffar han strängt.25Var starka, fatta mod, alla ni som hoppas på HERREN.