1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1En vallfartssång.2HERRE, kom ihåg allt lidande som David fick utstå. Han svor en ed inför HERREN, gav ett löfte inför Jakobs Mäktige:3”Jag vill inte gå in i mitt hus, och jag vill inte lägga mig i min säng,4inte tillåta mina ögon att slutas i sömn eller mina ögonlock att tyngas av slummer,5förrän jag funnit en plats åt HERREN, en boning åt Jakobs Mäktige.”6Vi hörde om den[1] i Efrata och fann den på Jaars fält. (1S 6,21)7Låt oss gå till hans boning, falla ner inför hans fotpall.8Res dig, HERRE, gå till din viloplats, du och din makts ark!9Dina präster ska vara klädda i rättfärdighet, dina fromma ska jubla av glädje!10För din tjänare Davids skull, förkasta inte din smorde.11HERREN har svurit David en ed, som han aldrig tar tillbaka: ”Dina egna ättlingar ska jag låta sitta på din tron.12Om dina söner håller mitt förbund och mina befallningar som jag ger dem, ska även deras söner för alltid sitta på din tron.”13För HERREN har utvalt Sion, där har han velat ha sin boning.14”Detta är min viloplats för evigt. Här vill jag bo, det är min önskan.15Jag ska välsigna Sion med riklig försörjning och mätta dess fattiga med mat.16Jag ska klä dess präster i frälsning, och dess fromma ska jubla av glädje.17Här vill jag låta ett horn[2] växa upp åt David; jag har satt upp en lampa åt min smorde.18Hans fiender ska jag klä i skam, men kronan på hans huvud ska stråla.”