1Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,2A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.3Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.4Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.5Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.6Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.7Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.8Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.9Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
1En vallfartssång. Av David. Jag blev glad när man sa till mig: ”Kom, så går vi till HERRENS hus.”2Nu står vi i dina portar, Jerusalem,3Jerusalem, du väluppförda stad, där husen står tätt intill varandra.[1]4Dit går stammarna upp, HERRENS stammar – det är en förordning åt Israel – för att prisa HERREN.5För där står domstolar, troner för Davids kungahus.6Be om fred för Jerusalem! Låt det gå väl för alla som älskar dig.7Låt friden härska innanför dina murar och tryggheten i dina palats.8För mina bröders och vänners skull ber jag om fred för dig.9För HERRENS, vår Guds, hus skull vill jag söka ditt bästa.