1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
1Bön av en betryckt och svag som utgjuter sin klagan inför HERREN.2HERRE, hör min bön! Låt mitt rop om hjälp nå dig!3Dölj dig inte för mig när jag är i nöd. Lyssna, och skynda dig att svara mig när jag ropar.4För mina dagar försvinner som rök, och det brinner i mitt inre som en glöd.5Mitt innersta är förtorkat, vissnat som gräs. Jag glömmer att äta min mat,6och min suckan har gjort att jag magrat till bara skinn och ben.7Jag är som en pelikan[1] långt ute i vildmarken, som en uggla bland ruiner.8Jag ligger vaken, jag är som en ensam fågel på taket.9Mina fiender hånar mig dag efter dag och använder mig i svordomar.10Jag äter aska som bröd och blandar min dryck med tårar,11för din vredes och förbittrings skull. Du har gripit mig och stött bort mig.12Mitt liv är som kvällsskuggan, jag vissnar som gräset.13Men du, HERRE, regerar i evighet, och från generation till generation ska man komma ihåg dig.14Du ska gripa in och visa nåd mot Sion. Nu är det dags att visa medlidande med det, nu har den tiden kommit.15Dina tjänare älskar dess stenar, de lider av att se det ligga i grus.16Folken ska frukta HERRENS namn och kungarna på jorden din härlighet,17när HERREN bygger upp Sion på nytt och visar sig i sin härlighet.18Han ska lyssna till de nödlidandes böner och inte förakta vad de ber om.19Detta ska skrivas ner för kommande generationer, för att folk som han kommer att skapa[2] ska prisa HERREN.20För han blickar ner från sin heliga höjd, HERREN ser ner till jorden.21Han hör den fångnes klagan och befriar de dödsdömda.22HERRENS namn ska förkunnas i Sion och hans lov i Jerusalem,23när folk och riken samlas för att tjäna honom.24Han har gjort mig kraftlös trots att jag är i mina bästa år. Han har förkortat min levnadstid.25Jag säger: ”Min Gud, ryck inte bort mig mitt i livet, du som själv lever från generation till generation!26För länge sedan lade du jordens grund, och himlarna är dina händers verk.27De ska försvinna, men du består. De är alla som utslitna kläder som du byter ut, och de försvinner.28Men du är densamme, och dina år ska aldrig ta slut.29Dina tjänares barn ska leva vidare hos dig, och deras efterkommande bestå inför dig.”