1Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.2Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.3Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.4Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.5Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.6Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.7Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.8Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.9Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.10Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.11Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,12Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.13A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,14Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.15Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.16Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.17Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.18Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.19Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.20Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
1Ein Lied. Jubelt Gott zu, all ihr Menschen auf der Erde!2Singt und musiziert zu seiner Ehre, stimmt ein Loblied an auf seine Größe und Pracht!3Sprecht zu Gott: »Wie ehrfurchtgebietend sind deine Taten! Vor deiner Macht müssen sogar deine Feinde sich beugen.4Alle Völker der Erde werden dich anbeten, sie werden dich preisen und deinen Namen besingen.«5Kommt und seht, was Gott getan hat; wie ehrfurchtgebietend sind seine Taten unter den Menschen!6Er teilte das Meer und ließ sein Volk hindurchziehen, trockenen Fußes konnten sie das Wasser durchqueren. Darum freuen wir uns über Gott!7Ja, er hat alle Macht und regiert für immer und ewig. Er schaut auf die Völker – ihm entgeht nichts. Wer kann schon gegen ihn bestehen?8Ihr Völker, preist unseren Gott! Lobt ihn laut, dass alle es hören!9Gott erhält uns am Leben, er lässt uns nicht untergehen.10Du, o Gott, hast uns geprüft, du hast uns geläutert wie Silber im Schmelzofen:11Du hast uns in die Falle laufen lassen und schwere Lasten auf unsere Schultern gelegt.12Andere Menschen trampelten auf uns herum, durch viele Feuerproben mussten wir hindurch[1] – aber du hast uns aus der Gefahr befreit und uns mehr gegeben, als wir brauchten.13Ich komme jetzt mit Brandopfern in dein Heiligtum und löse meine Versprechen ein,14die ich in meiner Not hinausgeschrien habe.15Nun bringe ich dir die wertvollsten Opfertiere: fette Widder, Rinder und Ziegenböcke. Ihr Rauch soll aufsteigen zu dir.16Kommt und hört mir zu, ihr, die ihr Gott achtet und ehrt, ich will euch erzählen, was er für mich getan hat.17Als ich zu ihm um Hilfe schrie, wusste ich: Gott wird mir helfen! Deshalb begann ich, ihn zu preisen.18Hätte ich Böses im Sinn gehabt, dann hätte der Herr mich nicht erhört.19Aber er hat mich erhört, mein Gebet hat er angenommen.20Gelobt sei Gott, denn er hat meine Bitten nicht verachtet und mir seine Liebe nicht entzogen.