1Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?2Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,3U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:4Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.5Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.6Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.7Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.8Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.9Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.10Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.11Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.12Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.13Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.14Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.15Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.16Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.17Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.18Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.19Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.20Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,21Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.22Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.23Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.24Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.25Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;26Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.27Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;28Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;29Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:30Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;31Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.32A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.33Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.34Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.35Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.36Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
1Hört doch, die Weisheit ruft, die Einsicht lässt ihre Stimme erschallen! (Př 1,20)2Erhöht und weithin sichtbar steht sie an den Straßen und da, wo sich Wege kreuzen.3Sie stellt sich an die Tore der Stadt, an den Toreingängen ruft sie aus:4»Leute, ich habe euch etwas zu sagen! An alle Menschen wende ich mich.5Ihr Grünschnäbel, lernt reif zu werden! Ihr Unverständigen, werdet klug!6Hört zu, ich gebe euch wertvollen Rat! Ihr könnt euch auf meine Worte verlassen.7Aus meinem Mund hört ihr die Wahrheit; Böses auszusprechen ist mir verhasst.8Meine Worte sind alle wahr und ehrlich, es ist keine Falschheit und Hinterlist darin.9Sie sind klar und eindeutig für alle, die Einsicht haben und ihren Verstand gebrauchen.10Sucht meine Unterweisung, nicht Silberschmuck! Strebt nach Erkenntnis statt nach Schmuck aus Gold! (Př 3,14)11Ihr wisst doch: ›Weisheit ist besser als Juwelen, sie ist mit nichts vergleichbar, was ein Mensch sich wünschen könnte!‹12Ich bin die Weisheit. Ich bin vertraut mit der Klugheit und weiß umsichtig zu überlegen.13Dem HERRN gehorchen heißt: das Böse hassen. Ich verabscheue Überheblichkeit und Hochmut, unrechtes Tun und lügnerisches Reden.14Ich mache Pläne und führe sie auch aus; ich habe die Einsicht und auch die Macht.15Mit meiner Hilfe regieren die Könige und treffen die Herrscher gerechte Entscheidungen.16Mit meiner Hilfe regieren die Mächtigen, die Großen, die für das Recht zu sorgen haben. (Mdr 6,20)17Alle, die mich lieben, die liebe ich auch. Wer mich sucht, wird mich finden.18Reichtum und Ehre habe ich zu bieten, bleibenden Besitz und gerechten Lohn.19Was ihr von mir bekommt, ist besser als das feinste Gold, wertvoller als das reinste Silber.20Wo Menschen nach Gottes Willen fragen und einander gerecht behandeln, dort bin ich mit Sicherheit zu finden,21um denen, die mich lieben, Besitz zu geben und ihre Häuser mit Schätzen zu füllen.22Am Anfang hat der HERR mich geschaffen, ich war sein erstes Werk vor allen anderen. (Jb 28,23; Př 3,19; Mdr 8,3; Sír 1,4)23In grauer Vorzeit hat er mich gemacht, am Anfang, vor Beginn der Welt.24Als ich geboren wurde, gab es noch kein Meer und keine Quelle brach aus der Tiefe hervor.25Der Grund der Berge war noch nicht gelegt, die Hügel waren noch nicht entstanden.26Gott hatte noch nicht die Erde gemacht, vom festen Land und seinen Feldern war noch nicht das Geringste zu sehen.27Ich war dabei, als er den Himmel wölbte und den Kreis des Horizonts festlegte über den Tiefen des Ozeans, (Sír 21,10)28als er die Wolken hoch oben zusammenzog und die Quellen aus der Tiefe sprudeln ließ,29als er dem Meer die Grenze bestimmte, die seine Fluten nicht überschreiten dürfen, als er die Fundamente der Erde abmaß – (Jb 38,11)30da war ich als Kind an seiner Seite, ich freute mich an jedem Tag und spielte unter seinen Augen.31Ich spielte auf dem weiten Rund der Erde und hatte meine Freude an den Menschen.32Deshalb, ihr jungen Leute, hört auf mich! Wie glücklich sind alle, die mir folgen!33Schlagt meine Unterweisung nicht in den Wind, hört darauf und werdet klug!34Wie glücklich sind alle, die mir zuhören, die jeden Tag vor meinem Haus stehen und an meinem Tor auf mich warten.35Alle, die mich finden, finden das Leben und der HERR hat Freude an ihnen.36Doch wer mich verfehlt, schadet sich selbst. Alle, die mich hassen, lieben den Tod.«