2. Samuelova 23 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Tato jsou pak poslední slova Davidova: Řekl David syn Izai, řekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpěvích Izraelských: 2 Duch Hospodinův mluvil skrze mne, a řeč jeho jazykem mým vynesena. 3 Řekl mi Bůh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budeť spravedlivý, panující v bázni Boží. 4 Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země: 5 Tak zajisté dům můj před Bohem; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou, kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude. A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha, že nic tak vzdělávati se nebude. 6 Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá. 7 Ale kdož by se ho chtěl dotknouti, vezme železo a žerď, aneb ohněm docela spálí je tu, kdež zrostlo. 8 Tato jsou jména nejudatnějších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, přední z vůdců, jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich. 9 A po něm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi třmi silnými, kteříž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští. 10 Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se při meči. V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby kořisti vzebral. 11 Po něm pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl před Filistinskými: 12 Tedy postavil se u prostřed dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I učinil Hospodin vysvobození veliké. 13 Sstoupili také ti tři z třidcíti předních, a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim. 14 (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.) 15 Zechtělo se pak Davidovi vody, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány! 16 A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtěl jí píti, ale obětoval ji Hospodinu, 17 A řekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to učiniti měl. Zdaliž to není krev mužů těch, kteříž šli, opováživše se života svého? I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní. 18 Potom Abizai bratr Joábův, syn Sarvie, byl přední mezi třmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům, kteréž i pobil, a byl z těch tří nejslovoutnější. 19 Z těch tří on jsa nejslavnější, byl knížetem jejich, a však oněm třem nebyl rovný. 20 Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh. 21 Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a měl Egyptský v rukou kopí. I šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho. 22 To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými. 23 A ač byl mezi třidcíti nejslavnější, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými. 24 Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito: Elchanan syn Dodův Betlémský, 25 Samma Charodský, Elika Charodský, 26 Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský, 27 Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský, 28 Salmon Achochský, Maharai Netofatský, 29 Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin, 30 Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás, 31 Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský, 32 Eliachba Salbonský, z synů Jasen Jonata, 33 Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský, 34 Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofelův Gilonský, 35 Chezrai Karmelský, Farai Arbitský, 36 Igal syn Nátanův z Soba, Báni Gádský, 37 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie, 38 Híra Itrejský, Gareb Itrejský, 39 Uriáš Hetejský. Všech třidceti a sedm.

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Davids Vermächtnis

1 Dies ist Davids Vermächtnis, es sind seine letzten Worte: »Hört zu, denn David, Isais Sohn, spricht jetzt – zu höchster Ehre hat ihn Gott erhoben, zum König hat ihn Jakobs Gott gesalbt; der Lieblingsdichter ist er seines Volkes Israel.^[1] 2 Der Geist des HERRN ist es, der aus mir spricht; er hat sein Wort in meinen Mund gelegt. 3 Israels Gott, der starke Fels, auf den sein Volk vertraut, er hat zu mir gesagt: ›Ein König, der sein Volk gerecht regiert, Gott ernst nimmt, seine Weisung stets befolgt, 4 ist wie die helle Morgensonne, wenn sie vom wolkenlosen Himmel strahlt und nach dem Regen frisches Grün aufsprießen lässt.‹ 5 Ich weiß, mein Königshaus hält treu zu Gott. Er hat mir seinen Bund gewährt für alle Zeiten, so hat er es geordnet und darüber wacht er. Auf seine Hilfe kann ich mich verlassen; gelingen lässt er alles, was ich unternehme. (2S 7,12; Ž 89,4; Iz 55,3) 6 Doch alle diese gottvergessenen Schurken, sie sind wie abgestorbenes Dorngesträuch, vom Wind entwurzelt und davongeweht. Mit bloßen Händen rührt es niemand an; 7 mit Eisenhaken, mit dem Schaft des Speers, liest man es auf und wirft es dann ins Feuer. An Ort und Stelle wird’s ein Raub der Flammen.«

Davids berühmte Krieger und ihre Taten

8 Hier folgen die Namen der berühmten »Helden« Davids: Jischbaal aus der Sippe Hachmoni^[2] war der Anführer der »Dreißig Helden«. Er kämpfte mit dem Speer^[3] gegen 800 Feinde und erstach sie alle in einer einzigen Schlacht. (1Pa 11,10) 9 An zweiter Stelle steht Eleasar, der Sohn von Dodo aus Ahoach. Er war einer der »Drei«, die David damals bei sich hatte, als die Israeliten die Philister zum Kampf herausforderten, die Philister jedoch zum Angriff übergingen und die Männer von Israel sich zurückzogen. 10 Eleasar aber hielt stand. Er hieb auf die Philister ein, bis sein Arm erlahmte und die Hand sich um den Schwertgriff zusammenkrampfte. So schenkte der HERR damals den Israeliten einen großen Sieg. Eleasars Beispiel ermutigte die Männer von Israel, wieder vorzurücken, aber es blieb ihnen nur noch, die Besiegten zu plündern. 11 Der Dritte war Schamma aus Harar, der Sohn von Age. Als die Philister auf einem Linsenfeld bei Lehi^[4] gegen die Israeliten kämpften und die Männer Israels flohen, 12 stellte er sich mitten auf das Feld, hielt dem Angriff stand und schlug die Philister zurück. So schenkte der HERR den Israeliten einen großen Sieg. 13 Als einmal während der Ernte ein Philisterheer sein Lager in der Ebene Rafaïm aufgeschlagen hatte, gingen drei von Davids »Dreißig Helden« zu David in die Höhle bei Adullam. (1S 22,1; 1S 22,4) 14 Dort hatte er seine Bergfestung, in der er sich gerade aufhielt. Eine Abteilung der Philister lag zur gleichen Zeit in Betlehem. 15 Aus einer Laune heraus sagte David: »Ich habe Durst! Wer bringt mir Wasser aus der Zisterne beim Tor von Betlehem?« 16-17 Darauf brachen die drei in das Lager der Philister ein, schöpften Wasser aus der Zisterne beim Tor von Betlehem und brachten es David. Der aber weigerte sich, es zu trinken. »Der HERR bewahre mich davor, ein solches Unrecht zu tun!«, sagte er. »Das wäre gerade so, wie wenn ich das Blut dieser Männer hier trinken würde, die ihr Leben dafür aufs Spiel gesetzt haben.« Er goss das Wasser als Trankopfer für den HERRN auf die Erde. Diese Tat vollbrachten die drei tapferen Helden. 18 Abischai, Joabs Bruder, der Sohn der Zeruja, war der Anführer der »Dreißig Helden«. Er tötete mit dem Speer 300 Feinde und wurde so berühmt wie einer der »Drei«. (1S 26,6) 19 Er war angesehener als die »Dreißig Helden«^[5] und wurde deren Anführer; doch an die »Drei« reichte er nicht heran. 20 Benaja aus Kabzeel war der Sohn des tapferen Jojada und vollbrachte große Taten. Er tötete die beiden mächtigen Helden, die als »Löwen von Moab« bekannt waren. Als an einem Schneetag ein Löwe in eine Grube fiel, stieg er allein hinunter und erschlug ihn. (2S 8,18) 21 Er tötete auch einen stattlichen Ägypter, der mit einem Speer bewaffnet war. Er selbst hatte nichts als einen Stock; aber er ging auf den Ägypter los, riss ihm den Speer aus der Hand und durchbohrte ihn damit. (1S 17,43; 1S 17,51) 22 Durch solche Taten wurde Benaja so berühmt wie einer der »Drei«. 23 Er war angesehener als die »Dreißig Helden«, doch an die »Drei« reichte er nicht heran. David machte ihn zum Anführer seiner Leibgarde. 24 Zu den »Dreißig Helden« gehörten: Asaël, der Bruder von Joab Elhanan, der Sohn von Dodo, aus Betlehem (2S 2,18) 25 Schamma aus Harod Elika aus Harod 26 Helez aus Bet-Pelet Ira, der Sohn von Ikkesch, aus Tekoa 27 Abiëser aus Anatot Sabeni aus Huscha^[6] 28 Zalmon aus Ahoach Mahrai aus Netofa 29 Heled, der Sohn von Baana, aus Netofa Ittai, der Sohn von Ribai, aus Gibea im Gebiet Benjamins 30 Benaja aus Piraton Hiddai aus Nahale-Gaasch 31 Abialbon aus Bet-Araba Asmawet aus Bahurim 32 Eljachba aus Schaalbon Jaschen aus Gun^[7] Jonatan, 33 der Sohn von Schamma,^[8] aus Harar Ahiam, der Sohn von Scharar, aus Arar 34 Elifelet, der Sohn von Ahasbai, aus Maacha Eliam, der Sohn von Ahitofel, aus Gilo 35 Hezro aus Karmel Paarai aus Arab 36 Jigal, der Sohn von Natan, aus Zoba Bani aus Gad 37 der Ammoniter Zelek Nachrai aus Beerot, der Waffenträger Joabs 38 Ira aus Jattir Gareb aus Jattir 39 der Hetiter Urija Insgesamt waren es siebenunddreißig. (2S 11,3)