Žalm 89 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Ist Gott wortbrüchig geworden?

1 Ein Gedicht des Esrachiters Etan. (1Kr 5,11; 1Pa 15,17; 1Pa 15,19) 2 HERR, für immer will ich singen von den Beweisen deiner Güte. Allen kommenden Generationen soll mein Lied deine Treue verkünden. 3 »Deine Güte hört niemals auf«, sage ich, »deine Treue steht fest wie der Himmel.«^[1] (Ž 36,6) 4 Du hast gesagt: »Ich habe mir einen Mann erwählt und einen Bund mit ihm geschlossen. David, meinem Vertrauten, habe ich geschworen: (2S 7,16; 2S 23,5; Iz 55,3) 5 ›Ich bestätige dein Königshaus für immer und festige deinen Thron für alle Generationen.‹« 6 HERR, der Himmel rühmt deine Wunder, die Schar der Engel^[2] preist deine Treue; (Ž 19,2) 7 denn niemand dort oben ist dir gleich, von den Göttern^[3] kann sich keiner mit dir messen. (Jb 1,6; Ž 82,1) 8 Gott, du bist sehr gefürchtet im himmlischen Rat, Ehrfurcht erfüllt alle, die dich umgeben. 9 Gott, du Herrscher der ganzen Welt,^[4] wer ist so mächtig wie du, wer ist so durch und durch treu? 10 Du bändigst das rebellische Meer; wenn seine Wellen toben, glättest du sie wieder. (Jb 38,8; Ž 65,8; Ž 107,29; Mk 4,39)

Jb 38,8Ž 65,8Ž 107,29Mk 4,39

11 Du hast den Meeresdrachen^[5] getötet und zertreten und deine Feinde mit starker Hand zerstreut. (Ž 74,13) 12 Dir gehört der Himmel, dir gehört die Erde, das Festland mit allem, was darauf lebt; denn du hast sie ins Dasein gerufen. (Ž 24,1) 13 Norden und Süden hast du geschaffen, Tabor und Hermon jubeln dir zu. 14 Du allein hast den starken Arm, die siegreich erhobene rechte Hand! 15 Dein Thron ist gegründet auf Recht und Gerechtigkeit, Güte und Treue gehen vor dir her. (Ž 85,14; Ž 97,2) 16 Wie glücklich ist das Volk, das dich mit Jubelrufen begrüßt! Es lebt in deiner segensreichen Nähe. 17 Es freut sich täglich, weil du sein Gott bist. Durch deine Treue^[6] machst du es groß. 18 Du gibst ihm deine wunderbare Kraft. Weil du uns liebst, sind wir stark. 19 Dir, HERR, gehört auch unser Beschützer; du hast unseren König berufen, du heiliger Gott Israels. (Ž 2,6; Ž 84,10) 20 Einst hast du zu deinem Volk gesprochen, in einer Vision hast du gesagt: »Einen Helden habe ich zum Helfer gemacht, ihn aus dem Volk erwählt und erhöht. (2S 7,8) 21 Ich habe David gefunden, meinen Vertrauten, und ihn mit heiligem Öl zum König gesalbt. 22 Mit meiner Hand werde ich ihn halten, durch meine Macht will ich ihn stärken. 23 Kein Feind wird ihn jemals überlisten, kein Aufrührer ihn bezwingen können. 24 Seine Gegner werde ich vernichten und alle niederschlagen, die ihn hassen. 25 Meine Treue und Güte sind ihm sicher. Weil ich bei ihm bin, wächst seine Macht. 26 Ich gebe ihm die Herrschaft über das Meer und unterwerfe ihm die großen Ströme. 27 Er wird zu mir sagen: ›Du bist mein Vater, mein Gott, mein starker Beschützer!‹ (2S 7,14) 28 Ich mache ihn zu meinem Erstgeborenen, zum höchsten unter den Königen der Erde. 29 Jederzeit umgibt ihn meine Güte, mein Bund mit ihm ist unverbrüchlich. 30 Ich bestätige sein Königshaus für immer, sein Thron bleibt fest, solange der Himmel besteht. 31 Wenn seine Nachkommen mein Gesetz verlassen und meinen Weisungen nicht gehorchen, 32 wenn sie meine Vorschriften übertreten und meine Anordnungen nicht befolgen, 33 dann werde ich ihren Ungehorsam bestrafen, für ihre Verfehlung werde ich sie schlagen. 34 Aber David werde ich die Treue halten, ihm niemals meine Güte entziehen. 35 Mein Bund mit ihm wird nicht gebrochen, meine Zusagen ändere ich nicht ab. 36 Ein für alle Mal habe ich es geschworen und bürge dafür mit meiner Heiligkeit: Ich werde David niemals täuschen! 37 Sein Königshaus soll für immer bestehen. Seinen Thron werde ich stets vor Augen haben, ebenso lange wie die Sonne; 38 für alle Zeiten bleibt er stehen wie der Mond, dieser treue Zeuge in den Wolken.« 39 Und doch hast du ihn fallen lassen und verstoßen! Du bist zornig geworden auf den König, den du doch selber eingesetzt hast. (2Kr 25,5) 40 Den Bund mit deinem Diener hast du widerrufen, seine Krone in den Schmutz geworfen und geschändet. 41 Die Mauern seiner Stadt hast du zerbrochen, seine festen Burgen in Trümmer gelegt. 42 Alle, die vorübergingen, haben ihn beraubt. Seine Nachbarn treiben ihren Spott mit ihm. 43 Du hast seinen Gegnern den Sieg gegeben und alle seine Feinde mit Freude erfüllt. 44 Sein Schwert hast du stumpf werden lassen und im Kampf hast du ihm nicht geholfen. 45 Seinem Glanz hast du ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt. 46 Du hast ihn vor der Zeit altern lassen und ihn mit Schimpf und Schande bedeckt. 47 Wie lange noch, HERR? Willst du dich für immer verbergen? Wie lange soll dein Zorn noch brennen? (Ž 13,2) 48 Denk doch wieder an mich, mein Leben ist so kurz! Nur für einen winzigen Augenblick hast du uns Menschen geschaffen. 49 Gibt es denn einen, der leben darf, ohne jemals den Tod zu sehen, einen, der sich retten kann vor den Klauen der Totenwelt? 50 Herr, wo sind sie, die früheren Beweise deiner Güte? Du hattest sie David versprochen und dich mit deiner Treue dafür verbürgt! 51 Denk daran, wie man deine Diener beschimpft! Ich muss den Hohn vieler Völker ertragen. 52 HERR, deine Feinde verhöhnen den König, den du gesalbt und eingesetzt hast; sie verhöhnen ihn auf Schritt und Tritt. (Ž 2,6) 53 Der HERR sei für alle Zeiten gepriesen! Amen, so soll es sein!