1V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.2Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.3Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.4Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.5Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.6Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.7Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.8Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.9Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.10Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,11Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.12Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.13Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.14Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.15Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.16Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.17Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.18Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.19Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?20Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.21Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.22I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.23Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.24Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.
1HERR, bei dir suche ich Zuflucht; enttäusche nicht mein Vertrauen! (Ž 18,3)2Rette mich, befreie mich, wie du es versprochen hast![1] Hör mich doch, hilf mir!3Sei mir ein sicheres Zuhause, wohin ich jederzeit kommen kann! Du hast doch zugesagt, mir zu helfen; du bist mein Fels und meine Burg!4Meine Feinde missachten dich, mein Gott, sie brechen das Recht und misshandeln mich. Rette mich aus ihren Fäusten!5Du bist meine Hoffnung, Herr, dir habe ich von Jugend auf vertraut.6Seit meiner Geburt bist du mein Halt, du hast mir aus dem Mutterschoß herausgeholfen, darum gehört dir allezeit mein Dank! (Ž 22,10)7Viele meinten, du hättest mich verflucht; aber du bist mein mächtiger Beschützer.8Mein Mund singt immerzu dein Lob, den ganzen Tag verkünde ich deinen Ruhm.9Jetzt, wo ich alt geworden bin, vertreibe mich nicht aus deiner Nähe! Die Kräfte schwinden mir, verlass mich nicht! (Iz 46,3)10Meine Feinde stecken die Köpfe zusammen; sie beraten schon, wie sie mich umbringen können.11»Gott hat ihn verstoßen«, sagen sie. »Los, ihm nach! Packt ihn! Jetzt gibt es keinen mehr, der ihm hilft.« (Ž 3,3)12Gott, du bist so weit weg! Komm doch, mein Gott, hilf mir schnell!13Lass sie unterliegen und zugrunde gehen, sie, die mich beschuldigen! Mit Schimpf und Schande sollen sie abziehen, alle, die mein Verderben suchen!14Ich gebe die Hoffnung niemals auf; auch in Zukunft werde ich dich preisen.15Ich werde allen sagen, wie treu du bist;[2] den ganzen Tag will ich erzählen, wie du hilfst – deine Wohltaten sind nicht zu zählen.16Ich werde deine großen Taten preisen, HERR, mein Gott! Nur noch von dir und deiner Treue[3] will ich reden.17Gott, von Jugend auf bist du mein Lehrer und bis heute erzähle ich von deinen Wundern.18Auch jetzt, wo ich alt und grau geworden bin, verlass mich nicht, mein Gott! Kindern und Enkeln will ich erzählen, wie mächtig du bist und wie gewaltig deine Taten sind. (Ž 22,31)19Gott, deine Treue reicht bis an den Himmel! Du hast große Dinge vollbracht. Wer ist wie du?20Schlimme Zeiten hast du mich sehen lassen, doch immer wieder schenkst du mir das Leben und rettest mich vor dem sicheren Grab. (Ž 30,4)21Immer wieder tröstest du mich und bringst mich zu größeren Ehren als zuvor.22Darum will ich dich preisen mit meinem Saitenspiel, ich will deine Treue rühmen, mein Gott! Zur Laute will ich dir Loblieder singen, dir, dem heiligen Gott Israels.23Voll Freude will ich über dich jubeln, denn du hast mich befreit.24Von früh bis spät will ich erzählen, wie treu du bist. Alle, die mein Verderben suchen, werden schmachvoll untergehen.