Žalm 68 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. 2 Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. 3 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. 4 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. 5 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. 6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. 7 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. 8 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, 9 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. 10 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. 11 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. 12 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: 13 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. 14 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. 15 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. 16 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. 17 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati,jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. 18 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. 19 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. 20 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. 21 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. 22 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. 23 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. 24 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. 25 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. 26 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. 28 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. 29 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, 30 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. 31 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. 32 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. 33 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, 34 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. 35 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. [ (Psalms 68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. ]

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Gottes Sieg

1 Ein Lied Davids. 2 Gott steht auf, seine Feinde zerstieben; alle, die ihn hassen, fliehen vor ihm. (Nu 10,35) 3 Er treibt sie fort wie Rauch, der verweht. Wenn Gott sich zeigt, vergehen alle, die sich ihm entgegenstellen, wie Wachs, das am Feuer zerfließt. 4 Doch die Treuen, die zu ihm halten, freuen sich und jubeln vor ihm in überschäumender Freude. 5 Singt zur Ehre Gottes, preist ihn mit Liedern! Baut eine Straße für den Wolkenreiter^[1] – HERR ist sein Name – freut euch und jubelt vor ihm! (Dt 33,26) 6 Vater der Waisen, Beistand der Witwen – das ist Gott in seiner heiligen Wohnung! (Ž 9,13; Ž 10,14) 7 Den Einsamen schafft er eine Familie, die Gefangenen führt er in Freiheit und Glück; doch die Rebellen müssen zwischen kahlen Felsen wohnen. 8 Gott, als du auszogst an der Spitze deines Volkes, als du es durch die Wüste führtest, (Ex 13,21; Sd 5,4; Ž 77,18) 9 da bebte die Erde, da troff der Himmel vor dir, dem Gott vom Sinai, Israels Gott. 10 Du ließest reichlichen Regen fallen, um dein erschöpftes Land neu zu beleben. 11 Dein Volk hat dort eine Heimat gefunden, so gütig sorgtest du für die Armen. 12 Der Herr spricht das entscheidende Wort und schon sind überall die Frauen unterwegs, um die Nachricht vom Sieg zu verkünden: 13 »Die feindlichen Könige fliehen, ihre Heere sind auf der Flucht! Für die Frauen zu Hause gibt’s reiche Beute zu teilen. 14 Wer bleibt da noch bei den Herden liegen?« Die Flügel der Taube schimmern von Silber und ihr Gefieder ist bedeckt mit hellem Gold.^[2] 15 Als der Gewaltige die Könige vertrieb, da fiel Schnee auf dem Schwarzen Berg. 16 Der Berg Baschan ist ein mächtiges Gebirge,^[3] ein Gebirge mit vielen Kuppen. 17 Warum bist du neidisch, du mit deinen vielen Kuppen, warum schielst du auf den Berg, den Gott sich als Wohnsitz erwählt hat? Für immer wird der HERR dort bleiben! (Ž 76,3) 18 Zehntausende von blitzenden Wagen hat Gott, in ihrer Mitte der Herr selber, der Heilige in seiner Herrlichkeit.^[4] 19 Er fährt zur Höhe hinauf und führt Gefangene mit. Menschen huldigen ihm mit Gaben, sogar die Rebellen unterwerfen sich und dürfen wohnen bei dem HERRN, unserem Gott. (Ef 4,8) 20 Tag für Tag sei der Herr gepriesen; denn er trägt uns, er ist unser Helfer! (Iz 46,3) 21 Er ist ein Gott, der mit Taten eingreift; er ist unser Herr, der uns rettet vor dem Tod. (Ž 30,4) 22 Doch seinen Feinden wird er den Schädel zertrümmern, allen, die bei ihren Verbrechen bleiben. 23 Der Herr hat angekündigt: »Ich bringe sie zurück vom Baschanberg und sogar vom Grund des Meeres. 24 Du wirst waten im Blut der Feinde und deine Hunde sollen davon lecken, bis sie satt sind.« 25 Gott, deinen Triumphzug haben alle gesehen, deinen Einzug ins Heiligtum, du mein Gott und König! (Ž 9,13; Ž 24,7) 26 An der Spitze die Sänger, danach die Harfenspieler, ringsum mit Handpauken die Mädchen. 27 »Dankt Gott, wenn ihr euch zum Fest versammelt! Dankt dem HERRN, ihr Nachkommen Jakobs!«^[5] 28 Benjamin führt sie an, der kleinste der Stämme. Ihm folgen die Fürsten von Juda mit ihren fröhlich lärmenden Scharen, dann die Fürsten von Sebulon und von Naftali. 29 Du sollst stark sein, Israel; so hat es dein Gott beschlossen. »Gott, festige, was du für uns vollbracht hast! 30 In deinem Tempel in Jerusalem bringen die Könige dir ihren Tribut. (Ž 96,7; Iz 18,7) 31 Herrsche sie an, bedrohe sie: Ägypten, diese Bestie im Schilf, die Völker, diese Herde von Stieren und Kälbern, sie alle, die sich vor dir niederwerfen mit Silberstücken in den Händen!«^[6] Er hat die Völker zerstreut, die an Kriegen ihre Freude haben. 32 Aus Ägypten bringt man ihm rote Stoffe, aus Äthiopien eilen sie herbei und huldigen Gott mit Geschenken. 33 Ihr Mächtigen der Erde, singt zur Ehre Gottes, preist den Herrn mit Liedern! 34 Er reitet am Himmel dahin, der seit Urzeiten besteht. Hört, wie mächtig seine Stimme erschallt! (Dt 33,26; Ž 29,3) 35 Erkennt seine Herrschaft an! In seiner Hoheit regiert er Israel und seine Macht zeigt sich in den Wolken. 36 Ehrfurcht gebietend ist Gott, wenn er aus seinem Heiligtum hervortritt! Er ist der Gott Israels, er verleiht seinem Volk Stärke und Macht. Gott sei gepriesen!