1Přednímu z kantorů, žalm Davidův,2Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.3Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.4Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.5Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.6Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.7Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.8Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.9Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.10Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.11Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.12Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.13Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.14Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.15I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.16Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.17Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.18Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.19Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]
1Ein Lied Davids.2Er dichtete es, nachdem der Prophet Natan ihn wegen seines Ehebruchs mit Batseba zur Rede gestellt hatte. (2S 12,1)3Gott, du bist reich an Liebe und Güte; darum erbarme dich über mich, vergib mir meine Verfehlungen!4Nimm meine ganze Schuld von mir, wasche mich rein von meiner Sünde!5Ich weiß, ich habe Unrecht getan, meine Fehler stehen mir immer vor Augen. (Ž 32,5; 1J 1,8)6Nicht nur an Menschen bin ich schuldig geworden, gegen dich selbst habe ich gesündigt; ich habe getan, was du verabscheust. Darum bist du im Recht, wenn du mich schuldig sprichst; deinen Richterspruch kann niemand tadeln. (Ř 3,4)7Ich bin verstrickt in Verfehlung und Schuld seit meine Mutter mich empfangen[1] und geboren hat. (Ř 7,14)8Das war mir verborgen; du hast es mir gezeigt. Dir gefällt es, wenn jemand die Wahrheit erkennt.[2]9Nimm meine Schuld von mir,[3] dann werde ich rein! Wasche mich, dann werde ich weiß wie Schnee! (Iz 1,18; Žd 10,22)10Lass mich wieder Freude erleben und mit deiner Gemeinde jubeln. Du hast mich völlig zerschlagen; richte mich doch wieder auf!11Sieh nicht auf meine Verfehlungen, tilge meine ganze Schuld!12Gott, schaffe mich neu: Gib mir ein Herz, das dir völlig gehört, und einen Geist, der beständig zu dir hält.[4] (Ez 36,26)13Vertreibe mich nicht aus deiner Nähe, entzieh mir nicht deinen Heiligen Geist!14Mach mich doch wieder froh durch deine Hilfe und gib mir ein gehorsames Herz!15Alle, die dir nicht gehorchen, will ich an deine Gebote erinnern, damit sie umkehren und tun, was dir gefällt.16Gott, du bist mein Retter! Ich habe den Tod verdient, aber verschone mich! Dann werde ich laut deine Treue preisen.[5]17Herr, nimm die Schuld von mir und löse mir die Zunge,[6] dann kann ich deine Güte vor allen rühmen.18Tieropfer willst du nicht, ich würde sie dir gerne geben; aus Brandopfern machst du dir nichts. (Ž 40,7)19Aber wenn ein Mensch dir Herz und Geist hingibt, wenn er mit sich am Ende ist und dir nicht mehr trotzt – ein solches Opfer weist du nicht ab. (Iz 66,2)20Erweise doch Zion deine Liebe: Bau die Mauern Jerusalems wieder auf! (Ž 147,2)21Dann wirst du auch wieder Freude haben am Opfer, das du uns vorgeschrieben hast, am Brandopfer, das wir dir ganz darbringen! Dann werden auf deinem Altar wieder Stiere verbrannt! (Mal 3,4)