Žalm 31 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. 3 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 4 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. 5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 6 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. 7 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. 8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 9 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. 11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 12 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. 13 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. 14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 15 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. 16 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. 17 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 19 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. 20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. 21 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. 22 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. 23 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. 24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Ich verlasse mich auf dich, Herr!

1 Ein Lied Davids. 2 HERR, bei dir suche ich Zuflucht; lass mich niemals zuschanden werden! Rette mich, wie du es versprochen hast!^[1] (Ž 18,3) 3 Hör mich doch, hilf mir schnell! Sei mir ein rettender Fels, eine schützende Burg, dann bin ich in Sicherheit. (Ž 102,3) 4 Du gibst mir Halt, du bietest mir Schutz. Geh mit mir und führe mich, denn du bist mein Gott!^[2] 5 Bewahre mich vor der Falle, die man mir heimlich gestellt hat; du bist doch mein Beschützer! (Ž 140,6) 6 Ich gebe mich ganz in deine Hand, du wirst mich retten, HERR, du treuer Gott! (L 23,46; Sk 7,59) 7 Ich verabscheue alle, die sich an die Götzen klammern; ich selber, HERR, verlasse mich nur auf dich! 8 Ich bin glücklich, dass du so gut zu mir bist. Du hast meine Not gesehen und erkannt, wie verzweifelt ich war. 9 Den Feinden hast du mich nicht ausgeliefert, sondern mir Raum zum Leben verschafft. 10 Hab Erbarmen, HERR, ich weiß nicht mehr weiter! Meine Augen sind müde vom Weinen, ich bin völlig am Ende. 11 Die Sorgen verkürzen mein Leben, der Kummer frisst meine Jahre. Die Verzweiflung^[3] raubt mir die Kraft, meine Glieder versagen den Dienst. 12 Zur Spottfigur bin ich geworden für meine Feinde, zum Hohngelächter für meine Nachbarn, zum Schreckgespenst für meine Freunde. Alle, die mich auf der Straße sehen, laufen vor mir davon. (Ž 38,12) 13 Vergessen hat man mich wie einen, der schon lange tot ist, wie weggeworfenes, zerbrochenes Geschirr. 14 Ich höre, wie sie über mich tuscheln; von allen Seiten bin ich bedroht. Sie stecken ihre Köpfe zusammen und überlegen, wie sie mich zur Strecke bringen. (Jr 20,10) 15 Doch ich verlasse mich auf dich! Du, HERR, du bist und bleibst mein Gott! 16 Was aus mir wird, liegt in deiner Hand. Rette mich vor meinen Feinden, die mich verfolgen! 17 HERR, sieh mich freundlich an, denn ich gehöre dir. Hilf mir in deiner Güte! (Nu 6,25; Ž 67,2; Ž 80,4; Ž 119,135)

Nu 6,25Ž 67,2Ž 80,4Ž 119,135

18 Zu dir, HERR, rufe ich, enttäusche mich nicht! Doch diese Verbrecher sollen sich täuschen: 19 Schick sie hinunter in die Totenwelt, damit sie für immer verstummen! Bring sie zum Schweigen, diese eingebildeten Lügner, die den Schuldlosen frech verleumden! (Ž 109,2) 20 Wie groß ist deine Güte, HERR! Du wendest sie denen zu, die dir gehorchen. Vor aller Augen zeigt sich diese Güte an denen, die bei dir Zuflucht suchen. 21 In deiner Nähe sind sie geborgen, vor allen Ränken sicher unter deinem Dach. Du nimmst sie in Schutz vor ihren Verklägern. (Ž 23,6) 22 Dank sei dir, HERR! Du hast mir deine Güte erwiesen; ein Wunder hast du an mir getan, als meine Feinde mich ringsum bedrängten. 23 Ich dachte schon in meiner Angst, ich wäre aus deiner Nähe verbannt. Doch du hast mich gehört, als ich um Hilfe schrie. (Ž 65,5; Jon 2,5) 24 Liebt den Herrn, ihr, die ihr ihm gehört; denn er schützt alle, die ihm die Treue halten. Doch wer sich über ihn erhebt, bekommt seinen Zorn zu spüren. (Dt 6,4) 25 Ihr, die ihr auf den HERRN vertraut, seid stark, fasst Mut!