1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
1Ein Lied Davids. HERR, du durchschaust mich, du kennst mich bis auf den Grund. (Ž 7,10; Ž 17,3; Ž 44,22; Jr 11,20)2Ob ich sitze oder stehe, du weißt es, du kennst meine Pläne von ferne.3Ob ich tätig bin oder ausruhe, du siehst mich; jeder Schritt, den ich mache, ist dir bekannt.4Noch ehe ein Wort auf meine Zunge kommt, hast du, HERR, es schon gehört.5Von allen Seiten umgibst du mich, ich bin ganz in deiner Hand.6Dass du mich so durch und durch kennst, das übersteigt meinen Verstand; es ist mir zu hoch, ich kann es nicht fassen.7Wohin kann ich gehen, um dir zu entrinnen, wohin fliehen, damit du mich nicht siehst? (Jb 26,6; Jb 34,22; Jr 23,23; Am 9,2; Sír 16,17)8Steige ich hinauf in den Himmel – du bist da. Verstecke ich mich in der Totenwelt – dort bist du auch.9Fliege ich dorthin, wo die Sonne aufgeht, oder zum Ende des Meeres, wo sie versinkt:10auch dort wird deine Hand nach mir greifen, auch dort lässt du mich nicht los.11Sage ich: »Finsternis soll mich bedecken, rings um mich werde es Nacht«,12so hilft mir das nichts;[1] denn auch die Finsternis ist für dich nicht dunkel und die Nacht ist so hell wie der Tag.13Du hast mich geschaffen mit Leib und Geist, mich zusammengefügt im Schoß meiner Mutter. (Jb 10,8)14Dafür danke ich dir, es erfüllt mich mit Ehrfurcht. An mir selber erkenne ich: Alle deine Taten sind Wunder!15Ich war dir nicht verborgen, als ich im Dunkeln Gestalt annahm, tief unten im Mutterschoß der Erde.16Du sahst mich schon fertig, als ich noch ungeformt war. Im Voraus hast du alles aufgeschrieben; jeder meiner Tage war schon vorgezeichnet, noch ehe der erste begann. (Jb 14,5; Kaz 6,10; Jr 1,5)17Wie rätselhaft sind mir deine Gedanken, Gott, und wie unermesslich ist ihre Fülle! (Ž 40,6; Ž 92,6; Sír 18,5)18Sie sind zahlreicher als der Sand am Meer. Nächtelang denke ich über dich nach und komme an kein Ende. (Ž 119,55)19Gott, bring sie doch alle um, die dich und deine Gebote missachten! Halte mir diese Mörder vom Leib!20Sie reden Lästerworte gegen dich; HERR, deine Feinde missbrauchen deinen Namen!21Wie ich sie hasse, die dich hassen, HERR! Wie ich sie verabscheue, die gegen dich aufstehen!22Deine Feinde sind auch meine Feinde, ich hasse sie glühend.23Durchforsche mich, Gott, sieh mir ins Herz, prüfe meine Wünsche und Gedanken!24Und wenn ich in Gefahr bin, mich von dir zu entfernen, dann bring mich zurück auf den Weg zu dir! (Ž 25,4)