1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1Ein Lied, zu singen auf dem Weg nach Jerusalem. HERR, denk doch an David, an alle Mühe, die er auf sich nahm! (2S 7,1)2Denk an das feierliche Versprechen, das er dir, dem starken Gott Jakobs, gab:3»Ich werde mein Haus nicht mehr betreten, ich lege mich nicht mehr auf mein Bett,4ich gestatte meinen Augen keinen Schlaf und gönne mir keine Ruhe mehr,5bis ich einen Platz gefunden habe, wo der HERR wohnen kann, der starke Gott Jakobs!«6In Efrata bekamen wir Nachricht von der Bundeslade des HERRN und wir fanden sie in der Nähe von Jáar.[1] (1S 7,1; 2S 6,1)7Kommt, wir gehen zur Wohnung des HERRN und werfen uns zu seinen Füßen nieder! (Ž 5,8)8Steh auf, HERR, begleite deine Lade, das Wahrzeichen deiner gewaltigen Macht! Komm zu deinem Ruheplatz! (2S 6,12; 2Pa 5,4; 2Pa 6,41)9Gib deinen Priestern Vollmacht, uns deinen Beistand zu vermitteln! Alle deine Treuen sollen jubeln!10David, deinem Vertrauten, zuliebe weise unseren König nicht zurück, ihn, den du gesalbt und eingesetzt hast!11Der HERR hat es David geschworen und diesen Schwur nimmt er nicht zurück: »Ich erwähle einen deiner Söhne zu deinem Nachfolger auf dem Thron! (2S 7,16)12Wenn er sich an den Bund mit mir hält und meinen Weisungen gehorcht, dann soll auch ihm ein Sohn als König folgen. Und das soll gelten für alle Generationen!«13Ja, der HERR hat den Zionsberg ausgewählt, er hat ihn zu seiner Wohnstätte bestimmt: (Ž 76,3)14»Hier soll für immer mein Ruheplatz sein, hier will ich wohnen, das ist mein Wille! (1Kr 8,13)15Ich will die Zionsstadt reich versorgen, ihre Armen mache ich satt.16Ihren Priestern gebe ich Vollmacht, ihr meinen Beistand zu vermitteln; alle meine Treuen sollen jubeln!17Und hier lasse ich die Nachkommen Davids mächtig werden; im Haus des Königs, den ich gesalbt habe, entzünde ich ein Licht, das nicht erlöschen soll. (Mt 20,30)18Seine Feinde bedecke ich mit Schande, doch seine Krone soll immer heller strahlen!«