Žalm 119

Bible Kralická

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 

2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 

3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 

4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 

5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 

6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 

7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 

8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 

10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 

11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 

12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 

13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 

14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 

15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 

16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 

17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 

18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 

19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 

20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 

21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 

22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 

23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 

24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 

25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 

26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 

27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 

28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 

29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 

30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 

31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 

32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 

33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 

34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 

35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 

36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 

37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 

38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 

39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 

40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 

41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 

42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 

43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 

44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 

45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 

46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 

47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 

48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 

49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 

50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 

51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 

52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 

53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 

54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 

55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 

56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 

57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 

58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 

59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 

60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 

61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 

62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 

63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 

64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 

65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 

66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 

67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 

68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 

69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 

70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 

71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 

72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 

73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 

74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 

75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 

76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 

77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 

78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 

79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 

80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 

81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 

82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 

83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 

84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 

85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 

86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 

87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 

88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 

89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 

90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 

91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 

92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 

93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 

94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 

95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 

96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 

97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 

98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 

99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 

100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 

101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 

102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 

103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 

104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 

105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 

106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 

107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 

108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 

109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 

110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 

111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 

112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 

113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 

114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 

115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 

116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 

117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 

118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 

119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 

120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 

121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 

122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 

123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 

124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 

125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 

126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 

127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 

128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 

129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 

130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 

131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 

132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 

133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 

134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 

135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 

136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 

137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 

138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 

139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 

140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 

141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 

142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 

143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 

144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 

145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 

146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 

147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 

148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 

149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 

150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 

151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 

152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 

153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 

154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 

155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 

156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 

157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 

158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 

159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 

160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 

161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 

162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 

163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 

164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 

165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 

166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. 

167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 

168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 

169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 

170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 

171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 

172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 

173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 

174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. 

175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. 

176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. 

Public Domain

Žalm 119

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Ein Loblied auf Gottes Gesetz

1 Wie glücklich ist, wer stets unsträflich lebt und jederzeit des HERRN Gesetz befolgt! (Ž 1,1; Ž 112,1; Ž 128,1) 

2 Wie glücklich ist, wer Gottes Weisung ausführt und wer mit ganzem Herzen nach ihm fragt! 

3 Bei solchen Menschen findet sich kein Unrecht, weil sie in allem Gottes Willen tun. 

4 Du, HERR, hast deine Vorschriften gegeben, damit man sich mit Sorgfalt danach richtet. 

5 Ich möchte unbeirrbar dabei bleiben, mich deinen Ordnungen zu unterstellen! 

6 Dann brauchte ich nicht mehr beschämt zu sein im Blick auf die Gebote, die du gabst. 

7 Was du entschieden hast, präg’ ich mir ein und preise dich dafür mit reinem Herzen. 

8 An deine Ordnungen will ich mich halten; steh du mir bei und lass mich nicht im Stich! 

9 Wie kann ein junger Mensch sein Leben meistern? Indem er tut, was du gesagt hast, HERR. 

10 Von Herzen frage ich nach deinem Willen; bewahre mich davor, ihn zu verfehlen! 

11 Was du gesagt hast, präge ich mir ein, weil ich vor dir nicht schuldig werden will. 

12 Ich muss dir immer wieder danken, HERR, weil du mich deinen Willen kennen lehrst. 

13 Was du nach deinem Recht entschieden hast, das sage ich mir immer wieder auf. 

14 Genau nach deinen Weisungen zu leben erfreut mich mehr als alles Gut und Geld. 

15 Ich denke über deine Regeln nach, damit ich deinen Weg für mich erkenne. 

16 HERR, deine Ordnungen sind meine Freude; ich werde deine Worte nicht vergessen. 

17 Ich bin dein Diener, HERR, sei gut zu mir, damit ich lebe und dein Wort befolge! 

18 HERR, öffne mir die Augen für die Wunder, die dein Gesetz in sich verborgen hält! 

19 Ich bin nur Gast hier, darum brauch ich Schutz. Verschweig mir nicht, was du befohlen hast! (Ž 39,13) 

20 Mit Sehnsucht warte ich zu jeder Zeit auf das, was du nach deinem Recht verfügst. 

21 Du drohst den Stolzen, den von dir Verfluchten, die deine Regeln ständig übertreten. 

22 Befreie mich von Schande und Verachtung, weil ich mich stets an deine Weisung halte. 

23 Die Großen halten Rat, um mir zu schaden; doch ich will deine Vorschriften ergründen. 

24 An deiner Weisung hab ich meine Freude, weil ich mit ihr stets gut beraten bin. 

25 Ich liege kraftlos hingestreckt im Staub; belebe mich, wie du versprochen hast! 

26 Ich klagte dir mein Leid; du hast geholfen. Nun lass mich wissen, was du mir befiehlst! 

27 Ich möchte deine Vorschriften verstehen und deine Wunder täglich neu bedenken. 

28 Vor Traurigkeit zerfließe ich in Tränen. Wie du es zugesagt hast, hilf mir auf! 

29 Bewahre mich vor jeder Art von Falschheit, in deiner Güte lehr mich dein Gesetz! 

30 Ich habe mich entschieden, treu zu bleiben, und will mich deiner Ordnung unterstellen. 

31 Ich binde mich ganz fest an deine Weisung; HERR, lass mich deshalb nicht als Narr dastehen! 

32 Den Weg, den du mir vorschreibst, gehe ich, du hast mein Herz dazu bereitgemacht. (Ž 25,4) 

33 HERR, lass mich deine Regeln klar erkennen, damit ich sie befolge, mir zum Lohn. 

34 Gib mir genug Verstand für dein Gesetz; von ganzem Herzen will ich darauf hören. 

35 Was du befohlen hast, hilf mir befolgen; ich werde große Freude daran haben! 

36 Auf deine Weisung richte meinen Sinn, nicht darauf, großen Reichtum zu erlangen! 

37 Zieh meinen Blick von Nichtigkeiten ab und führe mich, damit ich leben kann! 

38 Bestätige auch mir, HERR, dein Versprechen, das allen gilt, die dir gehorchen wollen. 

39 Die Schande, die mir Angst macht, nimm sie weg! Was du entscheidest, das ist gut und recht. 

40 Ich will mich ganz nach deinen Regeln richten. In deiner Treue gib mir Kraft dazu! 

41 Lass deine Güte auch zu mir gelangen; HERR, rette mich, wie du versprochen hast! 

42 Dann kann ich jedem eine Antwort geben, der mich verhöhnt. – Ich nehme dich beim Wort! 

43 Ich möchte deine Treue rühmen können; auf deinen Urteilsspruch vertraue ich. 

44 An dein Gesetz will ich mich halten, HERR, in jeder Lage und für alle Zukunft. 

45 Ich werde weiten Raum zum Leben haben, weil ich mich stets nach deiner Weisung richte. 

46 Ich halte sie selbst Königen entgegen und bin gewiss, ich werde nicht beschämt. (Mt 10,18) 

47 Ich liebe die Gebote, die du gabst; es macht mir Freude, wenn ich sie befolge. (Neh 8,10; Ž 119,77; Ž 119,97) 

48 Ich liebe und verehre die Gebote und denke über deine Regeln nach. 

49 Vergiss nicht, was du mir versprochen hast; du hast mich Großes hoffen lassen, HERR! 

50 Sogar in meiner Not bin ich getröstet, denn durch dein Wort erhältst du mich am Leben. 

51 Die Stolzen treiben ihren Spott mit mir, doch ich wich nie von deiner Weisung ab. 

52 Es macht mir Mut, HERR, wenn ich daran denke, wie du in alter Zeit für Recht gesorgt hast. 

53 Ich werde wütend, wenn ich Menschen sehe, die dein Gesetz missachten und verlassen. 

54 Solang ich Gast auf dieser Erde bin, sind deine Regeln Inhalt meiner Lieder. 

55 Mein Denken kreist in jeder Nacht um dich, damit ich immer dein Gesetz befolge. (Ž 42,9; Ž 63,7; Ž 119,62; Ž 119,148; Ž 139,18; Iz 26,9) 

56 Nach deinen Regeln jederzeit zu leben, das ist mein Auftrag und mein größtes Glück. 

57 Ich sag’s noch einmal, HERR: Das ist mein Vorrecht, dass ich mich stets nach deinen Worten richte. 

58 Mit ganzem Herzen such ich deine Güte; erbarme dich, wie du versprochen hast! 

59 Ich überdenke meine Lebensführung und kehre wieder um zu deiner Weisung. 

60 Ich eile, HERR, ich schiebe es nicht auf, das auszuführen, was du mir befiehlst. 

61 Rings um mich hat man Fallen ausgelegt, doch ich vergesse niemals dein Gesetz. 

62 Noch mitten in der Nacht erwache ich und preise dich, weil du gerecht entscheidest. 

63 Ich bin ein Freund für alle, die dich ehren und sich genau an deine Regeln halten. 

64 Die Erde ist erfüllt von deiner Güte; HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen! (Ž 33,5) 

65 Du bist so gut zu mir gewesen, HERR, genauso, wie du es versprochen hattest. 

66 Gib du mir rechte Einsicht und Erkenntnis; denn deinen Weisungen vertraue ich. 

67 Bevor ich leiden musste, ging ich irre; jetzt aber tue ich, was du befiehlst. (Př 3,11) 

68 Stets bist du gut und tust mir so viel Gutes! HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen! 

69 Von frechen Lügnern werde ich beschuldigt, doch folge ich von Herzen deiner Weisung. 

70 Sie sind zu stumpf und träge zum Verstehen; doch mir ist dein Gesetz die größte Freude. 

71 Für mich war’s gut, dass ich durchs Leiden musste, um mich auf deine Weisung zu besinnen. 

72 HERR, dein Gesetz hat größeren Wert für mich als Tausende von Gold- und Silberstücken! 

73 Mit deinen Händen hast du mich gestaltet; HERR, hilf mir, deinen Willen zu verstehen! 

74 Die Deinen sehen mich und freuen sich, weil ich mich auf dein Wort verlassen habe. 

75 Ich weiß, HERR, dass du stets gerecht entscheidest; du hattest recht, als du mich leiden ließest. 

76 Lass deine Güte mich nun wieder trösten, wie du es mir doch zugesagt hast, HERR! 

77 Erbarm dich über mich, dann kann ich leben; denn dein Gesetz ist meine größte Freude! (Ž 119,47; Ž 119,92; Ž 119,143; Ž 119,162; Ž 119,174) 

78 Bring Schande über alle frechen Lügner, weil sie mich ohne jeden Grund verklagen! Ich denke immer nur an deine Regeln. 

79 Lass alle zu mir kommen, die dich ehren, damit sie deine Weisungen erkennen! 

80 Mein Herz soll nie von deiner Ordnung weichen, dann werde ich auch nicht in Schande kommen. 

81 Ich warte sehnsuchtsvoll auf deine Hilfe, ich setze meine Hoffnung auf dein Wort. 

82 Ich schaue mir die Augen aus nach dir: Wann kommst du endlich, HERR, und tröstest mich? 

83 Ich schrumpfe wie ein Weinschlauch, der im Rauch hängt; doch deine Regeln will ich nie vergessen. 

84 Wie lange, HERR, willst du mich warten lassen? Wann trifft dein Urteil die, die mich verfolgen? (Ž 12,2) 

85 In Gruben wollen mich die Feinde fangen, sie, die vermessen dein Gesetz missachten. 

86 Was du befiehlst, HERR, darauf ist Verlass. Doch sie verfolgen mich zu Unrecht; hilf mir! 

87 Fast hätten sie mich hier im Land getötet, obwohl ich dein Gesetz nicht übertrat. (Ž 37,9; Ž 112,2) 

88 Durch deine Güte lass mich weiterleben, damit ich deine Weisungen befolge! 

89 Dein Wort, HERR, bleibt für alle Zeit bestehen, bei dir im Himmel ist sein fester Platz. (Ž 111,8; Ž 119,160; Iz 40,8) 

90 Auch deine Treue bleibt für alle Zukunft: Du hast die Erde dauerhaft gegründet. 

91 Dein Wille hält bis heute alles aufrecht und alle Dinge stehen dir zu Diensten. 

92 Wenn dein Gesetz nicht meine Freude wäre, dann wäre ich vor Elend umgekommen. 

93 Ich werde deine Regeln nie vergessen; ich weiß, durch sie erhältst du mich am Leben. 

94 HERR, ich gehöre dir, komm mir zu Hilfe! Ich frage jederzeit nach deinen Regeln. 

95 Verbrecher warten drauf, mich zu vernichten; ich aber will auf deine Weisung achten. 

96 Ich sah, auch die Vollkommenheit hat Grenzen, doch dein Gebot hat unbegrenzte Geltung. 

97 Ich habe dein Gesetz unendlich lieb! Den ganzen Tag beschäftigt es mein Denken. 

98 HERR, dein Gebot wird immer bei mir sein; es macht mich wissender als meine Feinde. 

99 Ich habe mehr gelernt als meine Lehrer, denn all mein Forschen fragt nach deiner Weisung. 

100 Ich habe mehr Erkenntnis als die Alten, weil ich mich stets nach deinen Regeln richte. (Jb 32,9; Mdr 4,8) 

101 Ich halte mich von jedem Unrecht fern, um das zu tun, was du befohlen hast. 

102 Ich weiche nicht von deiner Weisung ab; du selber warst mein Lehrer, niemand anders. 

103 Welch eine Köstlichkeit sind deine Worte! Sie sind noch süßer als der beste Honig! 

104 Durch deine Regeln bringst du mich zur Einsicht; deshalb sind krumme Wege mir verhasst. 

105 Dein Wort ist eine Leuchte für mein Leben, es gibt mir Licht für jeden nächsten Schritt. (J 8,12; 2P 1,19) 

106 Ich bin entschlossen, meinen Schwur zu halten: Ich folge dir, weil du gerecht entscheidest. 

107 In tiefes Leiden hast du mich geführt; gib neues Leben, wie du es versprachst! 

108 Nimm meinen Dank als Opfergabe an; HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen! (Ž 50,23) 

109 Mein Leben ist in ständiger Gefahr, doch niemals hab ich dein Gesetz vergessen. 

110 Verbrecherisch will man mir Fallen stellen, ich aber weiche nicht von deinen Regeln. 

111 HERR, deine Weisungen sind mein Besitz und meine Herzensfreude, jetzt und immer! 

112 Ich will entschlossen deinen Regeln folgen; das soll mein Lohn für alle Zeiten sein! 

113 Ich hasse Menschen mit geteilten Herzen; doch dein Gesetz hat meine ganze Liebe. 

114 Mein Schutz und meine Zuflucht, HERR, bist du! Auf dein Versprechen kann ich mich verlassen. 

115 Ihr Unheilstifter, geht mir aus den Augen! Ich folge den Befehlen meines Gottes. 

116 HERR, sei mein Halt, damit ich leben kann; ich nehme dich beim Wort, enttäusch mich nicht! 

117 Sei meine Stütze, HERR, komm mir zu Hilfe! Ich werde stets auf deine Regeln achten. 

118 Wer dein Gebot verlässt, den weist du ab; denn was er tut, ist Täuschung und Betrug. 

119 Wer dich verwirft, den wirfst du fort wie Abfall; das ist’s, weshalb ich deine Weisung liebe. 

120 Die Furcht vor dir lässt meine Haut erschaudern, ich habe Angst vor deinen Urteilssprüchen. 

121 Ich habe richtig und gerecht gehandelt; drum gib mich nicht den Unterdrückern preis! 

122 Gib mir die Sicherheit, dass alles gut wird, dass freche Menschen mich nicht länger quälen! 

123 Ich schaue mir die Augen aus nach Rettung, die du versprochen hast in deiner Treue. 

124 Lass deine Güte an mir sichtbar werden und hilf mir, deinen Willen zu erkennen! 

125 Ich bin dein Diener, HERR, gib mir Verstand, damit ich deine Weisungen erkenne! 

126 Jetzt ist es Zeit für dich zu handeln, HERR; denn viele übertreten dein Gesetz. 

127 Ich liebe die Gebote, die du gabst, viel mehr als selbst das allerfeinste Gold. 

128 Für mich sind deine Regeln alle richtig; deshalb sind krumme Wege mir verhasst. 

129 HERR, deine Weisungen sind Wunderwerke und darum halte ich an ihnen fest. 

130 Erklärung deines Wortes bringt Erleuchtung, auch Unerfahrene bekommen Einsicht. 

131 Mein Mund ist weit geöffnet vor Verlangen, so lechze ich nach deinen Weisungsworten. 

132 HERR, wende dich mir zu und hab Erbarmen, so wie es denen zusteht, die dich lieben. 

133 Durch dein Gesetz mach meine Schritte sicher, damit kein Unrecht mich beherrschen kann! 

134 Befreie mich von meinen Unterdrückern, dann kann ich deine Vorschriften befolgen. 

135 Ich bitte dich, HERR, blick mich freundlich an und hilf mir, deinen Willen zu erkennen. (Ž 31,17) 

136 Von Tränen überströmt ist mein Gesicht, weil hier so viele dein Gesetz missachten. 

137 HERR, du erfüllst, was du versprochen hast, und deine Urteilssprüche sind gerecht. 

138 Durch deine Weisungen hast du bewiesen, dass Recht und Treue all dein Tun bestimmen. 

139 Weil ich dich liebe, HERR, packt mich der Zorn, wenn meine Feinde dein Gesetz vergessen. 

140 Auf alle deine Worte ist Verlass; HERR, darum hänge ich so sehr an ihnen! (Ž 12,7) 

141 Ich mag verachtet sein und unbedeutend, doch deine Regeln hab ich nicht vergessen. 

142 Dein Recht wird immer meine Rettung bleiben und dein Gesetz ist wahr und zuverlässig. 

143 Auch dann, wenn Angst und Sorgen nach mir greifen, als meine Freude bleibt mir dein Gebot. 

144 Für immer steht das Recht durch deine Weisung; hilf mir, sie zu verstehn, dann kann ich leben! 

145 Von Herzensgrund schrei ich zu dir; gib Antwort! An deine Regeln, HERR, will ich mich halten. 

146 Ich rufe dich zu Hilfe, rette mich! Ich werde deinen Weisungen gehorchen. 

147 Vor Tagesanbruch schreie ich zu dir und warte hoffnungsvoll auf deine Worte. 

148 Sogar zur Nachtzeit liege ich noch wach und denke über dein Versprechen nach. (Ž 119,55) 

149 In deiner Güte höre mein Gebet; erhalte mich durch dein gerechtes Urteil. 

150 Mit böser Absicht nahen die Verfolger; doch sie entfernen sich von deiner Weisung. 

151 Du aber, HERR, du bist ganz nah bei mir; was du befiehlst, ist wahr und zuverlässig. 

152 Für immer hast du dein Gesetz gegeben; seit Langem hab ich das an ihm erkannt. 

153 Sieh doch mein Elend an, befreie mich! Ich habe niemals dein Gesetz vergessen. 

154 HERR, steh mir bei und sorge für mein Recht! Errette mich, wie du versprochen hast! 

155 Wer dich missachtet, findet keine Hilfe, weil er sich nicht um deine Weisung kümmert. 

156 HERR, dein Erbarmen ist unendlich groß; erhalte mich durch dein gerechtes Urteil! 

157 Ich habe viele Feinde und Verfolger, doch deiner Weisung bin ich stets gefolgt. 

158 Mit Abscheu blicke ich auf die Verräter, weil sie sich nicht nach deinen Worten richten. 

159 HERR, sieh doch, wie ich deine Regeln liebe! Durch deine Güte lass mich weiterleben! 

160 Dein Wort ist wahr und zuverlässig, HERR; für immer gilt, was du entschieden hast. (J 17,17) 

161 Die Großen dringen grundlos auf mich ein; doch nur vor dem, was du sagst, bebt mein Herz. 

162 An deinen Worten hab ich große Freude, so wie sich jemand über Beute freut. 

163 Für Lügen fühle ich nur Hass und Abscheu, doch dein Gesetz hat meine ganze Liebe! 

164 Ich preise dich wohl siebenmal am Tag dafür, dass du, HERR, stets gerecht entscheidest. 

165 Wer dein Gesetz liebt, der hat Glück und Frieden, kein Hindernis kann ihn zum Straucheln bringen. 

166 HERR, meine Hoffnung ist, dass du mir hilfst; ich führe aus, was du befohlen hast. 

167 Nach deinen Weisungen will ich mich richten, mit ganzem Herzen hänge ich an ihnen. 

168 Du hast mir Weisung und Gebot gegeben und siehst genau, wie ich mich daran halte. 

169 Lass meine Bitte zu dir dringen, HERR; mach dein Versprechen wahr und gib mir Einsicht! 

170 Lass meinen Hilferuf zu dir gelangen! Du hast mir zugesagt, dass du mich rettest! 

171 Von meinen Lippen soll dein Lob erklingen, weil du mich deinen Willen kennen lehrst. 

172 Mein Mund soll dich besingen für dein Wort; was du befohlen hast, ist recht und richtig. 

173 Streck deine Hand aus, HERR, um mir zu helfen; ich habe mich für dein Gesetz entschieden! 

174 Dass du mich rettest, ist mein größter Wunsch, und dein Gesetz ist meine größte Freude. 

175 Ich möchte leben, HERR, um dich zu preisen; dein Urteilsspruch wird mir dazu verhelfen. (Ž 6,6) 

176 Ich bin verirrt wie ein verlorenes Schaf; HERR, suche mich, hol mich zurück zu dir! Ich habe deine Regeln nicht vergessen. (Iz 53,6; L 15,4) 

Gute Nachricht Bibel, durchgesehene Neuausgabe, © 2018 Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart