Žalm 109 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft

Gebet eines unschuldig Angeklagten

1 Ein Lied Davids. Du, Gott, dem ich meine Danklieder singe, schweige nicht länger! 2 Gewissenlose Verleumder klagen mich an, nichts als Lügen höre ich von ihnen. (Ž 27,12; Ž 31,18; Ž 52,6; Ž 62,5; Ž 64,4; Ž 69,5)

Ž 27,12Ž 31,18Ž 52,6Ž 62,5Ž 64,4Ž 69,5

3 Mit gehässigen Reden umringen sie mich, grundlos dringen sie auf mich ein. 4 Für meine Freundschaft feinden sie mich an; ich aber habe für sie gebetet. (Jr 15,11) 5 Gutes vergelten sie mir mit Bösem, meine Liebe erwidern sie mit Hass. 6 Berufe einen Richter gegen meinen Feind,^[1] einen, der so gewissenlos ist wie er selbst, und einen harten Ankläger neben ihn! (Ž 94,20) 7 Am Ende muss er als schuldig dastehen, selbst sein Gebet soll als Verbrechen gelten! 8 Nur wenige Jahre soll sein Leben dauern und seine Stellung soll ein anderer bekommen! (Sk 1,20) 9 Seine Kinder sollen Waisen werden und seine Frau eine schutzlose Witwe! 10 In Trümmern sollen seine Kinder hausen und von dort aus als Bettler umherirren! 11 Seinen ganzen Besitz sollen Gläubiger nehmen und Fremde den Ertrag seiner Arbeit rauben! 12 Es darf niemand mehr geben, der sein Andenken ehrt und Mitleid hat mit seinen verwaisten Kindern! 13 Seine Nachkommen sollen ausgerottet werden, in der nächsten Generation sei ihr Name vergessen! 14 Der HERR rechne ihm das Unrecht seiner Vorväter an, auch die Schuld seiner Mutter bleibe ungetilgt! 15 Nichts davon soll der HERR vergessen! Die Namen dieser Leute lösche er aus, damit niemand im Land mehr an sie denkt! 16 Denn dieser Mensch hat nie daran gedacht, einem anderen Güte zu erweisen. Die Armen und Bedürftigen hat er verfolgt, die Hoffnungslosen in den Tod getrieben. 17 Er hat den Fluch geliebt, darum soll der Fluch ihn treffen; er hat sich geweigert, andere zu segnen, darum soll der Segen von ihm weichen. 18 Er hat mit einem Fluch seine Unschuld beteuert^[2] und sich in diesen Fluch gehüllt, als wäre er ein schützender Mantel. Und der Fluch ist in ihn eingedrungen wie Wasser, das man trinkt, wie Öl, mit dem man sich einreibt. (Nu 5,17) 19 Darum soll der Fluch nun bei ihm bleiben, ihn umhüllen wie sein Hemd, ihn für immer umschließen wie sein Gürtel! 20 So soll der HERR verfahren mit allen meinen Feinden, die mich beschuldigen und verleumden! 21 HERR, mein Gott, es geht um deine Ehre! Erweise mir deine große Güte und rette mich! (Ž 115,1; Ž 143,11) 22 Ich bin arm und hilflos und im Innersten verwundet. 23 Ich schwinde dahin wie ein Schatten vor der Nacht; man schüttelt mich ab wie ein lästiges Insekt. 24 Vom vielen Fasten wanken mir die Knie, vor Entbehrung ist mein Körper abgemagert. 25 Meine Feinde verhöhnen mich, wenn sie mich sehen, und schütteln verächtlich ihre Köpfe. 26 HERR, mein Gott, steh mir bei! Hilf mir, ich rechne mit deiner Güte! 27 Lass sie erkennen, dass du es tust, dass du, HERR, alles so gefügt hast! 28 Sie verfluchen mich, du aber wirst mich segnen. Sie greifen mich an und werden unterliegen, ich aber werde voll Freude sein. 29 Sie alle, die mich beschuldigen – Schimpf und Schande soll über sie kommen, sie völlig umhüllen wie ein Mantel! 30 Ich will dem HERRN danken mit lauter Stimme, in der großen Menge will ich ihn preisen! 31 Denn er wird dem Wehrlosen beistehen und ihn retten vor seinen Richtern, die ihn zum Tod verurteilen wollen.