Přísloví 31 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho. 2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých? 3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále. 4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného, 5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených. 6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha, 7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více. 8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti, 9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného. 10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její. 11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku. 12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého. 13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma. 14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj. 15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým. 16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici. 17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá. 18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její. 19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno. 20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému. 21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní. 22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její. 23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země. 24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci. 25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní. 26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím. 27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí. 28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji, 29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky. 30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude. 31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

SIEBTE SAMMLUNG WORTE AN LEMUËL

1 Worte an Lemuël, den König, prophetisches Wort. / Mit ihnen hat seine Mutter ihn erzogen: 2 Was soll ich dir sagen, mein Sohn, was, / du Sohn meines Schoßes, / was, du Sohn meiner Gelübde? 3 Gib deine Kraft nicht den Frauen hin, / dein Tun und Treiben nicht denen, die Könige verderben! 4 Könige sollen sich nicht, Lemuël, / Könige sollen sich nicht mit Wein betrinken, / Fürsten nicht berauschenden Trank begehren. 5 Er könnte beim Trinken seine Pflicht vergessen / und das Recht aller Notleidenden verdrehen. 6 Gebt berauschenden Trank dem, der zusammenbricht, / und Wein denen, die im Herzen verbittert sind! 7 Ein solcher möge trinken und seine Armut vergessen / und nicht mehr an seine Mühsal denken. 8 Öffne deinen Mund für den Stummen, / für das Recht aller Schwachen! 9 Öffne deinen Mund, richte gerecht, / verschaff dem Bedürftigen und Armen Recht! 10 Eine tüchtige Frau, wer findet sie? / Sie übertrifft alle Perlen an Wert. (Př 3,15; Př 8,11) 11 Das Herz ihres Mannes vertraut auf sie / und es fehlt ihm nicht an Gewinn. 12 Sie tut ihm Gutes und nichts Böses / alle Tage ihres Lebens. 13 Sie sorgt für Wolle und Flachs / und arbeitet voll Lust mit ihren Händen. 14 Sie gleicht den Schiffen des Kaufmanns: / Aus der Ferne holt sie ihre Nahrung. 15 Noch bei Nacht steht sie auf, / um ihrem Haus Speise zu geben / und den Mägden, was ihnen zusteht. 16 Sie überlegt es und kauft einen Acker, / vom Ertrag ihrer Hände pflanzt sie einen Weinberg. 17 Sie gürtet ihre Hüften mit Kraft / und macht ihre Arme stark. 18 Sie spürt den Erfolg ihrer Arbeit, / auch des Nachts erlischt ihre Lampe nicht. 19 Nach dem Spinnrocken greift ihre Hand, / ihre Finger fassen die Spindel. 20 Sie öffnet ihre Hand für den Bedürftigen / und reicht ihre Hände dem Armen. 21 Ihr bangt nicht für ihr Haus vor dem Schnee; / denn ihr ganzes Haus ist in prächtigem Rot gekleidet. 22 Sie hat sich Decken gefertigt, / Leinen und Purpur sind ihr Gewand. 23 Ihr Mann ist in den Torhallen geachtet, / wenn er zu Rat sitzt mit den Ältesten des Landes. 24 Sie webt Tücher und verkauft sie, / Gürtel liefert sie dem Händler. 25 Kraft und Würde sind ihr Gewand, / sie spottet der drohenden Zukunft. 26 Sie öffnet ihren Mund in Weisheit / und Unterweisung in Güte ist auf ihrer Zunge. 27 Sie achtet auf das, was in ihrem Haus vorgeht, / Brot der Faulheit isst sie nicht. 28 Ihre Kinder stehen auf und preisen sie glücklich, / auch ihr Mann erhebt sich und rühmt sie: 29 Viele Frauen erwiesen sich tüchtig, / doch du übertriffst sie alle. 30 Trügerisch ist Anmut, vergänglich die Schönheit, / eine Frau, die den HERRN fürchtet, sie allein soll man rühmen. (Př 1,7) 31 Gebt ihr vom Ertrag ihrer Hände, / denn im Stadttor rühmen sie ihre Werke!