Přísloví 1 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni. 8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. 10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. 11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: 15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. 17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, 18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

PROLOG DES BUCHES

1 Sprichwörter Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel: (Př 10,1; Př 25,1) 2 um Weisheit und Erziehung kennenzulernen, / um kundige Rede zu verstehen, 3 um Erziehung zur Einsicht zu erlangen: / Gerechtigkeit, Rechtssinn und Redlichkeit, (Př 2,9) 4 um Unerfahrenen Klugheit zu verleihen, / der Jugend Kenntnis und Umsicht. 5 Der Weise höre und vermehre sein Wissen, / der Verständige lerne kluge Führung, 6 um Sprichwort und Gleichnis zu verstehen, / die Worte von Weisen und ihre Rätsel. 7 Die Furcht des HERRN ist Anfang der Erkenntnis, / nur Toren verachten Weisheit und Erziehung. (Ž 111,10; Př 9,10; Př 31,30; Sír 1,14)

Ž 111,10Př 9,10Př 31,30Sír 1,14

ERSTE SAMMLUNG

8 Höre, mein Sohn, auf die Mahnung des Vaters / und die Unterweisung deiner Mutter verwirf nicht! (Př 4,1; Př 6,20; Př 31,1) 9 Sie sind ein schöner Kranz auf deinem Haupt / und eine Kette für deinen Hals. 10 Mein Sohn, wenn dich Sünder locken, / dann folg ihnen nicht, 11 wenn sie sagen: / Geh mit uns, / wir wollen auf Blut lauern, / dem Arglosen ohne Grund nachstellen; 12 wie die Unterwelt wollen wir sie lebendig verschlingen, / Menschen in ihrer Kraft, als wären sie dem Grab verfallen. (Ž 124,3) 13 Manch kostbares Stück werden wir finden, / mit Beute unsere Häuser füllen. 14 Wirf dein Los in unserm Kreis, / gemeinsam sei uns der Beutel! 15 Mein Sohn, geh nicht mit ihnen, / halte deinen Fuß fern von ihrem Pfad! (Ž 1,1) 16 Denn ihre Füße laufen dem Bösen nach, / sie eilen, Blut zu vergießen. (Iz 59,7; Ř 3,15) 17 Umsonst wird das Netz ausgespannt / vor den Augen aller Vögel; 18 sie aber lauern auf ihr eigenes Blut, / sie stellen ihrem eigenen Leben nach. 19 So sind die Wege all derer, die unrechten Gewinn machen wollen: / Er nimmt seinen Besitzern das Leben. 20 Die Weisheit ruft laut auf der Straße, / auf den Plätzen erhebt sie ihre Stimme. (Př 8,1; Sír 24,1) 21 Im größten Lärm ruft sie, / an den Stadttoren hält sie ihre Reden: 22 Wie lang noch, ihr Törichten, liebt ihr Betörung, / gefällt den Zuchtlosen ihr dreistes Gerede, / hassen die Toren Erkenntnis? 23 Wendet euch meiner Mahnung zu! / Dann will ich auf euch meinen Geist ausgießen / und meine Worte euch kundtun. 24 Als ich rief, habt ihr euch geweigert, / meine drohende Hand hat keiner beachtet; (Iz 50,2) 25 jeden Rat, den ich gab, habt ihr ausgeschlagen, / meine Mahnung gefiel euch nicht. 26 Darum werde auch ich lachen, wenn euch Unglück trifft, / werde spotten, wenn Schrecken über euch kommt, (Ž 2,4) 27 wenn der Schrecken euch wie ein Unwetter naht / und wie ein Sturm euer Unglück hereinbricht, / wenn Not und Drangsal euch überfallen. (Jr 23,19) 28 Dann werden sie nach mir rufen, doch ich antworte nicht; / sie werden mich suchen, aber nicht finden. 29 Weil sie die Einsicht hassten / und nicht die Furcht des HERRN wählten, 30 meinen Rat nicht wollten, / meine ganze Mahnung missachteten, 31 sollen sie nun essen von der Frucht ihres Weges / und von ihren Plänen sich sättigen. 32 Denn die Abtrünnigkeit der Törichten ist ihr Tod, / die Sorglosigkeit der Toren ist ihr Verderben. 33 Wer aber auf mich hört, wohnt in Sicherheit, / ihn stört kein böser Schrecken. (Lv 25,18; Dt 12,10)