1A tak nyní k vám přikázání to, ó kněží.2Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci, abyste dali slávu jménu mému, praví Hospodin zástupů, zajisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim. Anobrž již jsem zlořečil každému z nich, nebo jste nikoli nesložili toho v srdci.3Aj, já pokazím vám to, což nasejete, a vkydnu lejno na tváře vaše, lejno obětí vašich, tak že vás zachvátí k sobě.4Nebo víte, že jsem poslal k vám přikázaní to, aby byla stálá smlouva s Léví, praví Hospodin zástupů.5Smlouva má byla s ním života a pokoje, a dal jsem jemu to pro bázeň; nebo se bál mne, a pro jméno mé potřín byl.6Zákon pravdy byl v ústech jeho, a nepravost nebyla nalezena ve rtech jeho, v pokoji a upřímosti chodil se mnou, a mnohé odvrátil od nepravosti.7Nebo rtové kněze mají ostříhati umění, a na zákon doptávati se z úst jeho; posel zajisté Hospodina zástupů jest.8Vy pak sešli jste s cesty, byli jste příčinou mnohým, aby činili proti zákonu; zrušili jste smlouvu Levítskou, praví Hospodin zástupů.9Pročež i já také vydal jsem vás v potupu a v nevážnost všemu lidu, jakož vy v ničemž neostříháte cest mých, a přijímáte osoby v zákoně.10Zdaliž není jeden otec všech nás? Zdaliž Bůh jeden nestvořil nás? Proč nevěrně činiti máme jeden druhému a zlehčovati smlouvu otců našich?11Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného.12Vypléní Hospodin muže, kterýž to činí, z stánků Jákobových, bdícího i odpovídajícího, i obětujícího dar Hospodinu zástupů.13Již to podruhé činíte, že přikrýváte slzami oltář Hospodinův, pláčem a křikem, pročež nikoli nepatří již více k daru, aniž přijímá oběti vzácné z ruky vaší.14A však říkáte? Pro kterou příčinu? Proto že Hospodin jest svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé, kteréž ty nevěrně činíš, ješto ona jest tovaryška tvá, a manželka smlouvy tvé.15Zdaliž neučinil jedno, ačkoli ještě více ducha měl? Proč pak jedno? Aby hledali semene Božího. Protož ostříhejte ducha svého, a manželce mladosti své nečiňte nevěrně.16Proto že v nenávisti má propouštění, praví Hospodin Bůh Izraelský, proto že takový přikrývá ukrutnost pláštěm jeho, praví Hospodin zástupů, protož ostříhejte ducha svého, abyste nečinili nevěrně.17Těžcí jste Hospodinu slovy svými, a však říkáte: V čem jsme těžcí? Když říkáte: Každý, kdož činí zlé, líbí se Hospodinu, a v těch on líbost má, aneb: Kde jest Bůh soudu?
1Jetzt gilt dieses Gebot für euch, ihr Priester:2Wenn ihr nicht hört / und nicht von Herzen darauf bedacht seid,
meinen Namen in Ehren zu halten / - spricht der HERR der Heerscharen -,
dann schleudere ich meinen Fluch gegen euch / und verfluche den Segen, der auf euch ruht;
ja, ich habe ihn schon verflucht, / weil ihr nicht von Herzen darauf bedacht seid. (Dt 28,15; Ž 115,1)3Siehe, ich schlage euch den Arm ab / und werfe euch Unrat ins Gesicht,
den Unrat eurer Feste, / und man wird euch zu ihm hinausschaffen.4Dann werdet ihr erkennen, / dass ich dieses Gebot über euch erlassen habe,
damit mein Bund mit Levi / bestehen bleibe, spricht der HERR der Heerscharen. (Nu 25,10; Dt 18,1; Dt 33,8)5Mein Bund bedeutete für ihn / Leben und Heil, beides gab ich ihm, dazu Ehrfurcht:
Er sollte mich fürchten / und vor meinem Namen erschrecken.6Zuverlässige Weisung kam aus seinem Mund, / nichts Verkehrtes fand sich auf seinen Lippen,
in Frieden und Aufrichtigkeit ging er mit mir seinen Weg / und viele hielt er davon ab, schuldig zu werden. (Dt 21,5; Dt 33,10)7Ja, die Lippen des Priesters bewahren Erkenntnis / und aus seinem Mund erwartet man Weisung; / denn er ist der Bote des HERRN der Heerscharen. (Oz 4,1; Ag 2,11)8Ihr aber, ihr seid abgewichen vom Weg, / ihr habt viele zu Fall gebracht durch eure Weisung;
ihr habt den Bund Levis zunichte gemacht, / spricht der HERR der Heerscharen. (Jr 17,5; Oz 4,4; Mt 23,13)9Darum mache ich euch verächtlich / und erniedrige euch vor dem ganzen Volk,
so wie ihr euch nicht an meine Wege haltet / und auf die Person seht bei der Weisung. (Dt 16,19)
GEGEN TREULOSIGKEIT UND EHESCHEIDUNG
10Haben wir nicht alle denselben Vater? / Hat nicht der eine Gott uns erschaffen?
Warum handeln wir dann treulos, einer gegen den andern, / und entweihen den Bund unserer Väter? (Dt 4,31; Iz 63,16; Iz 64,7; Ef 4,4)11Treulos hat Juda gehandelt / und Gräueltaten sind in Israel und in Jerusalem geschehen:
Denn Juda hat das Heiligtum des HERRN, das er liebt, entweiht / und die Tochter eines fremden Gottes zur Frau genommen. (Ezd 9,1; Neh 13,23)12Der HERR versage dem, der so handelt, / einen, der für ihn zeugt und für ihn spricht
in den Zelten Jakobs, / einen, der dem HERRN der Heerscharen Opfer darbringt.[1]13Außerdem tut ihr noch dies: Ihr bedeckt den Altar des HERRN mit Tränen, / mit Weinen und Klagen,
weil er sich eurem Opfer nicht mehr zuwendet / und es nicht mehr gnädig annimmt aus eurer Hand.14Und wenn ihr fragt: Warum?: / Weil der HERR Zeuge war zwischen dir und der Frau deiner Jugend, an der du treulos handelst, / obwohl sie deine Gefährtin ist, / die Frau, mit der du einen Bund geschlossen hast. (Tób 7,14)15Nicht einer hat doch jemals so gehandelt, / wenn er einen Rest von verständigem Geist besitzt.
Was begehrt denn dieser Eine? / Er begehrt Nachkommen von Gott!
Bewahrt euch also euren verständigen Geist! / Handle nicht treulos an der Frau deiner Jugend![2] (Ž 127,3; Ž 128,3)16Wenn einer seine Frau aus Abneigung verstößt, / spricht der HERR, Israels Gott,
dann bedeckt er sein Gewand mit Gewalttat, / spricht der HERR der Heerscharen.
Bewahrt euch also euren verständigen Geist / und handelt nicht treulos!
GERICHT UND LÄUTERUNG
17Ihr ermüdet den HERRN mit euren Reden / und ihr fragt: Wodurch ermüden wir ihn?
Dadurch, dass ihr sagt: Jeder, der Böses tut, / ist gut in den Augen des HERRN,
an solchen Leuten hat er Gefallen. / Oder: Wo ist denn Gott, der Gericht hält? (Jb 21,7; Ž 73,3; Jr 12,1)