1Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý.2Otřes se z prachu, povstaň, posaď se,Jeruzaléme; dobuď se z okovů hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská.3Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni.4Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid můj předešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez příčiny jej ssužuje.5Nyní tedy což mám činiti? praví Hospodin. Poněvadž jest lid můj zajat darmo, a panovníci jeho k úpění jej přivodí, praví Hospodin. Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí.6Protož poznáť lid můj jméno mé, protož poznáť, pravím, v ten den, že já tentýž, kterýž mluvím, aj, přítomen budu.7Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj.8Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokřikovati budou; neboť okem v oko uzří, že Hospodin zase přivede Sion.9Zvučte, prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém.10Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů, aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho.11Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte; vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo.12Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním půjdete; předcházeti zajisté bude vás Hospodin, a zbéře vás Bůh Izraelský.13Aj, služebníku mému šťastně se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi.14A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské:15Tak zase skropí národy mnohé, i králové před ním zacpají ústa svá, proto že což jim nebylo vypravováno, to uzří, a tomu, o čemž neslýchali, porozumějí.
1Wach auf, wach auf, / bekleide dich mit deiner Macht, Zion!
Bekleide dich mit deinen Prunkgewändern, / Jerusalem, du heilige Stadt! / Denn Unbeschnittene und Unreine werden dich nicht mehr betreten. (Iz 51,9; Zj 21,27)2Schüttle den Staub von dir ab, / steh auf, setze dich, Jerusalem!
Löse die Fesseln von deinem Hals, / du gefangene Tochter Zion!3Denn so spricht der HERR: / Umsonst wurdet ihr verkauft / und ihr sollt nicht mit Geld losgekauft werden. (Iz 45,13; 1P 1,18)4Denn so spricht GOTT, der Herr: / Nach Ägypten zog mein Volk einst hinab, / um dort in der Fremde zu leben. / Auch Assur hat es ohne Grund unterdrückt.5Aber was erlebe ich jetzt - Spruch des HERRN -? / Man nahm mein Volk, ohne zu bezahlen,
und nun prahlen seine Beherrscher - Spruch des HERRN -; / ständig, jeden Tag wird mein Name gelästert. (Ř 2,24)6Darum soll mein Volk an jenem Tag meinen Namen erkennen / und wissen, dass ich es bin, der sagt: Ich bin da.
Jubel über die Rückkehr des göttlichen Königs
7Wie willkommen sind auf den Bergen / die Schritte des Freudenboten,
der Frieden ankündigt, / der eine frohe Botschaft bringt und Heil verheißt, / der zu Zion sagt: Dein Gott ist König.8Horch, deine Wächter erheben die Stimme, / sie beginnen alle zu jubeln.
Denn sie sehen mit eigenen Augen, / wie der HERR nach Zion zurückkehrt. (Nu 14,14)9Brecht in Jubel aus, jauchzt zusammen, / ihr Trümmer Jerusalems!
Denn der HERR hat sein Volk getröstet, / er hat Jerusalem erlöst.10Der HERR hat seinen heiligen Arm / vor den Augen aller Nationen entblößt
und alle Enden der Erde / werden das Heil unseres Gottes sehen. (Ž 98,1)
Auszug aus Babel
11Fort, fort! Zieht aus von dort! / Fasst nichts Unreines an!
Zieht aus ihrer Mitte! / Haltet euch rein, / die ihr die Geräte des HERRN tragt! (Iz 48,20; 2K 6,17)12Doch zieht nicht aus in Hast, / geht nicht fort in Eile;
denn der HERR geht vor euch her / und er, Israels Gott, ist eure Nachhut! (Ex 12,11; Dt 16,3; Iz 58,8)
Leid und Erfolg des Gottesknechts
13Siehe, mein Knecht wird Erfolg haben, / er wird sich erheben und erhaben und sehr hoch sein.14Wie sich viele über dich entsetzt haben - / so entstellt sah er aus, nicht mehr wie ein Mensch, / seine Gestalt war nicht mehr die eines Menschen -, (Mdr 5,2)15so wird er viele Nationen entsühnen, / Könige schließen vor ihm ihren Mund.
Denn was man ihnen noch nie erzählt hat, / das sehen sie nun;
was sie niemals hörten, / das erfahren sie jetzt.[1] (Lv 8,10; Ř 15,21)