1Klesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání.2Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati břemene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou.3Slyšte mne, dome Jákobův, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od narození:4Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím.5K komu mne připodobníte a přirovnáte, aneb podobna učiníte, abychom sobě podobní byli?6Ti, kteříž marně vynakládají zlato z měšce, a stříbro na vážkách váží, najímají ze mzdy zlatníka, aby udělal z něho boha, před nímž padají a sklánějí se.7Nosí jej na rameni, pěstují se s ním, a stavějí ho na místě jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k němu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje.8Pamatujtež na to, a zastyďte se; připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci.9Rozpomeňte se na první věci od věků stalé, nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného.10Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.11Kterýž zavolám od východu ptáka, z země daleké toho, kterýž by vykonal uložení mé. Řekl jsem, a dovedu toho, umínil jsem, a vykonám to.12Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste dalecí od spravedlnosti.13Jáť způsobím, aby se přiblížila spravedlnost má. Nebudeť prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou.
1Bel ist zusammengebrochen, / Nebo krümmt sich.
Ihre Götzenbilder fallen den Tieren und dem Vieh zu. / Was von euch getragen wurde, ist nun aufgeladen als Last dem erschöpften Vieh.[1] (Jr 50,2)2Die Tiere krümmten sich und brachen zusammen, / sie konnten die Last nicht retten; / sie mussten selbst mit in die Gefangenschaft ziehen.3Hört auf mich, Haus Jakob / und der ganze Rest des Hauses Israel,
mir aufgeladen vom Mutterleib, / getragen vom Mutterschoß an! (Iz 63,9)4Bis ins Alter bin ich derselbe, / bis zum grauen Haar werde ich schleppen.
Ich habe es getan / und ich werde tragen, / ich werde schleppen und retten. (Ž 71,18)5Mit wem wollt ihr mich vergleichen, / neben wen mich stellen?
Wem wollt ihr mich ähnlich machen, / auf dass wir uns glichen? (Iz 40,18)6Man schüttet Gold aus dem Beutel / und wiegt Silber ab auf der Waage.
Man bezahlt einen Goldschmied, damit er einen Gott daraus macht. / Man beugt sich und wirft sich sogar nieder.7Man trägt ihn auf der Schulter / und schleppt ihn umher;
dann stellt man ihn wieder auf seinen Platz / und dort bleibt er stehen; / er rührt sich nicht von der Stelle.
Ruft man ihn an, so antwortet er nicht; / wenn man in Not ist, kann er nicht helfen.
Kyrus, das Werkzeug Gottes
8Erinnert euch daran und seid stark, / ihr Abtrünnigen, nehmt es euch zu Herzen!9Erinnert euch an das Frühere aus uralter Zeit: / Ich bin Gott und sonst niemand, / ich bin Gott und niemand ist wie ich. (Iz 43,18)10Der von Anfang an die Zukunft verkündet / und von Vorzeit an, was noch nicht geschehen ist,
der sagt: Mein Plan steht fest / und alles, was ich will, führe ich aus. (Ž 115,3; Iz 41,22; Iz 44,7)11Der vom Aufgang der Sonne einen Raubvogel ruft, / aus fernem Land den Mann / für seinen Plan.
Ich habe es gesagt und ich lasse es kommen, / ich habe es gestaltet und ich führe es aus.12Hört auf mich, ihr Selbstsicheren, / die ihr fern seid von der Gerechtigkeit!13Ich habe meine Gerechtigkeit nahegebracht, / sie ist nicht mehr fern / und meine Rettung verzögert sich nicht.
Ich schaffe Rettung in Zion / und verleihe Israel meine strahlende Pracht.