Žalm 89 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. 2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. 6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. 47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. 50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Verheißung an David und Klage über die Verwerfung seines Hauses

1 Ein Weisheitslied Etans, des Esrachiters. 2 Von der Huld des HERRN will ich ewig singen, von Geschlecht zu Geschlecht mit meinem Mund deine Treue verkünden. (Iz 63,7) 3 Denn ich bekenne: Auf ewig ist Huld gegründet, im Himmel deine Treue gefestigt.^[1] 4 Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten und David, meinem Knecht, geschworen: (2S 7,8; Ž 132,11) 5 Auf ewig gebe ich deinem Haus festen Bestand und von Geschlecht zu Geschlecht gründe ich deinen Thron. [Sela] (Sk 2,30) 6 Die Himmel preisen deine Wunder, HERR, und die Versammlung der Heiligen deine Treue. 7 Denn wer im Gewölk gleicht dem HERRN, ist dem HERRN ähnlich unter den Söhnen der Götter? (Ž 29,1; Ž 35,10; Ž 136,2) 8 Gewaltig ist Gott im Rat der Heiligen, für alle rings um ihn her ist er groß und furchtbar. (Jb 1,6) 9 HERR, Gott der Heerscharen, wer ist wie du? Mächtig bist du, HERR, und von Treue umgeben. 10 Du beherrschst den Aufruhr des Meeres; wenn seine Wogen toben - du glättest sie. (Ž 65,8; Mt 8,26) 11 Rahab hast du durchbohrt und zertreten, deine Feinde zerstreut mit starkem Arm. (Jb 26,12; Ž 74,13) 12 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde; den Erdkreis und was ihn erfüllt hast du gegründet. (Ž 24,1) 13 Nord und Süd hast du geschaffen, Tabor und Hermon jauchzen bei deinem Namen. 14 Dein Arm ist voll Heldenkraft, deine Hand ist stark, deine Rechte hoch erhoben. 15 Recht und Gerechtigkeit sind die Stützen deines Thrones, Huld und Treue schreiten dir entgegen. (Ž 85,11; Ž 97,2) 16 Selig das Volk, das den Jubelruf kennt, HERR, sie gehen im Licht deines Angesichts. (Ž 47,2) 17 Sie freuen sich allezeit über deinen Namen und sie jubeln über deine Gerechtigkeit.^[2] 18 Denn du bist ihre Schönheit und Stärke, du erhöhst unsre Kraft in deiner Güte. 19 Ja, dem HERRN gehört unser Schild, dem Heiligen Israels unser König. (Ž 84,10) 20 Einst hast du in einer Vision zu deinen Frommen gesprochen: / Einem Helden habe ich Hilfe gewährt, einen jungen Mann aus dem Volk erhöht. (1S 13,14; 1S 16,13) 21 Ich habe David, meinen Knecht, gefunden und ihn mit meinem heiligen Öl gesalbt. (Ž 78,70; Sk 13,22) 22 Fest wird meine Hand ihn halten und mein Arm ihn stärken. (Iz 42,1) 23 Kein Feind soll ihn täuschen, kein ruchloser Mensch kann ihn bezwingen. 24 Vor ihm will ich seine Feinde zerschmettern und alle, die ihn hassen, schlage ich nieder. 25 Meine Treue und meine Huld sind mit ihm und in meinem Namen erhebt er sein Haupt. (1S 2,10) 26 Ich lege seine Hand auf das Meer und auf die Ströme seine Rechte. (Ž 72,8) 27 Er wird zu mir rufen: Mein Vater bist du, mein Gott, der Fels meiner Rettung. (2S 7,14; Ž 2,7) 28 Ja, zum Erstgeborenen mache ich ihn, zum Höchsten unter den Königen der Erde. (Ko 1,15; Zj 1,5) 29 Auf ewig werde ich ihm meine Huld bewahren, mein Bund mit ihm ist verlässlich. (Ž 18,51; Iz 55,3) 30 Sein Haus lasse ich dauern für immer und seinen Thron wie die Tage des Himmels. (2S 7,16; Ž 61,8) 31 Wenn seine Söhne meine Weisung verlassen, nicht mehr leben nach meiner Ordnung, 32 wenn sie meine Gesetze entweihen, meine Gebote nicht mehr halten, 33 dann werde ich ihr Vergehen mit der Rute strafen und ihre Sünde mit Schlägen. (2S 7,14) 34 Doch ich entziehe ihm nicht meine Huld, breche ihm nicht die Treue.^[3] (Jr 31,36) 35 Meinen Bund werde ich nicht entweihen;/ was meine Lippen gesprochen haben, will ich nicht ändern. 36 Eines habe ich geschworen bei meiner Heiligkeit, niemals werde ich David belügen: 37 Sein Haus soll bleiben auf ewig, sein Thron habe Bestand vor mir wie die Sonne; 38 er soll ewig bestehen wie der Mond, der Zeuge über den Wolken ist verlässlich. [Sela] (Ž 72,7; Sír 43,6) 39 Du aber hast verstoßen, verworfen, mit Zorn überschüttet deinen Gesalbten. 40 Du hast den Bund mit deinem Knecht zerbrochen, seine Krone entweiht, sie zu Boden geworfen. 41 Eingerissen hast du all seine Mauern, in Trümmer gelegt seine Burgen. (Ž 80,13) 42 Alle, die des Weges kommen, plünderten ihn aus. Er wurde zum Gespött seiner Nachbarn. (Ž 31,12) 43 Du hast die Hand seiner Bedränger hoch erhoben, hast all seine Feinde erfreut. 44 Du hast die Spitze seines Schwerts umgekehrt, hast ihn im Kampf nicht unterstützt. 45 Du hast ein Ende gemacht seinem Glanz und seinen Thron zu Boden geworfen. 46 Du hast ihm die Tage der Jugend verkürzt und ihn umhüllt mit Schande. [Sela] 47 Wie lange noch, HERR? Verbirgst du dich ewig? Soll dein Zorn wie Feuer brennen? (Ž 77,8; Ž 79,5; Ž 90,9) 48 Denk doch: Was ist mein Leben! Zu welch nichtigem Leben hast du alle Menschen erschaffen! 49 Wer ist der Mann, der lebt und den Tod nicht schaut, der sich retten kann vor dem Zugriff der Totenwelt? [Sela] 50 Wo sind die Taten deiner früheren Huld, HERR, die du David in deiner Treue geschworen hast? 51 HERR, gedenke der Schmach deiner Knechte, im Innern brennt mir der Hohn der Völker.^[4] (Ž 41,6) 52 Ja, deine Feinde, HERR, schmähten, ja, sie schmähten die Spuren deines Gesalbten. (Žd 11,26) 53 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit. Amen, ja amen.