1Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
1Ein Psalm Asafs.
Gott, ja Gott, der HERR, hat gesprochen, /
er rief die Erde
vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Untergang. (Dt 10,17)2Vom Zion her, der Krone der Schönheit,
ging Gott auf in strahlendem Glanz. (Ž 48,3)3Unser Gott möge kommen und nicht schweigen;
Feuer frisst vor ihm her; um ihn stürmt es gewaltig. (Ž 97,3; Iz 63,19; Da 7,10)4Dem Himmel droben und der Erde ruft er zu,
um sein Volk zu richten: (Dt 32,1; Iz 1,2)5Versammelt mir all meine Frommen,
die den Bund mit mir schließen beim Opfer! (Ex 24,4)6Da taten die Himmel seine Gerechtigkeit kund;
weil Gott selbst der Richter ist. [Sela] (Ž 19,2; Ž 97,6)7Höre, mein Volk, ich rede. /
Israel, ich bin gegen dich Zeuge,
Gott, dein Gott bin ich. (Ex 20,2; Ž 40,7)8Nicht wegen deiner Opfer rüge ich dich,
deine Brandopfer sind mir immer vor Augen.9Aus deinem Haus nehme ich keinen Stier an,
keine Böcke aus deinen Hürden.10Denn mir gehört alles Wild des Waldes,
das Vieh auf den Bergen zu Tausenden.11Ich kenne alle Vögel der Berge,
was sich regt auf dem Feld, ist mein Eigen.[1]12Hätte ich Hunger, ich brauchte es dir nicht zu sagen,
denn mein ist der Erdkreis und seine ganze Fülle. (Ž 24,1)13Soll ich denn das Fleisch von Stieren essen
und das Blut von Böcken trinken?14Bring Gott ein Opfer des Dankes
und erfülle dem Höchsten deine Gelübde! (Ž 66,13; Ž 119,108; Žd 13,15)15Ruf mich am Tage der Not;
dann rette ich dich und du wirst mich ehren. (Ž 91,15)16Zum Frevler aber spricht Gott: /
Was zählst du meine Gebote auf
und führst meinen Bund in deinem Mund? (Ř 2,17)17Dabei war Zucht dir verhasst,
meine Worte warfst du hinter dich.18Sahst du einen Dieb, hattest du an ihm Gefallen,
mit Ehebrechern hattest du Gemeinschaft.19Dein Mund redete böse Worte
und mit Betrug verbindet sich deine Zunge.20Du setzt dich hin und redest gegen deinen Bruder,
auf den Sohn deiner Mutter häufst du Verleumdung.21Das hast du getan und ich soll schweigen? /
Meinst du, ich bin wie du?
Ich halte es dir vor Augen und rüge dich.22Ihr, die ihr Gott vergesst, begreift es doch!
Sonst zerreiße ich euch und niemand kann euch retten.23Wer Opfer des Dankes bringt, ehrt mich;
wer den rechten Weg beachtet, den lasse ich das Heil Gottes schauen. (Ž 50,14; Ž 91,16)