1Přednímu zpěváku, Davidův žalm.2Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.3A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.4A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu.5Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.6Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může.7Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi.8Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně.9Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých.10Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine.11Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém.12Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.13Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne.14Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé.15Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém.16Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá.17Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ]
1Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.2Ich hoffte, ja ich hoffte auf den HERRN.
Da neigte er sich mir zu und hörte mein Schreien.3Er zog mich herauf aus der Grube des Grauens,
aus Schlamm und Morast.
Er stellte meine Füße auf Fels,
machte fest meine Schritte. (Ž 69,15)4Er gab mir ein neues Lied in den Mund,
einen Lobgesang auf unseren Gott.
Viele sollen es sehen, sich in Ehrfurcht neigen
und auf den HERRN vertrauen. (Ž 33,3)5Selig der Mann, der auf den HERRN sein Vertrauen setzt,
der sich nicht zu Aufdringlichen wandte und zu in Lüge Verstrickten. (Ž 1,1; Jr 17,7)6Vieles hast du getan, HERR, du mein Gott:/
deine Wunder und deine Pläne für uns.
Nichts kommt dir gleich.
Wollte ich von ihnen künden und reden,
es wären mehr, als man zählen kann. (Ž 139,17)7An Schlacht- und Speiseopfern hattest du kein Gefallen, /
doch Ohren hast du mir gegraben,
Brand- und Sündopfer hast du nicht gefordert. (1S 15,22; Ž 50,7; Ž 51,18; Ž 69,31; Iz 1,11; Jr 6,20; Am 5,22; Žd 10,5)8Da habe ich gesagt: Siehe, ich komme.
In der Buchrolle steht es über mich geschrieben.9Deinen Willen zu tun, mein Gott, war mein Gefallen
und deine Weisung ist in meinem Innern. (Ž 37,31; J 4,34)10Gerechtigkeit habe ich in großer Versammlung verkündet,
meine Lippen verschließe ich nicht; HERR, du weißt es. (Ž 22,23)11Deine Gerechtigkeit habe ich nicht in meinem Herzen verborgen. /
Ich habe gesprochen von deinem Heil und deiner Treue,
nicht verschwiegen deine Huld und deine Treue vor großer Versammlung.12Du, HERR, wirst dein Erbarmen nicht vor mir verschließen.
Deine Huld und deine Treue werden mich immer behüten.13Denn Leiden ohne Zahl haben mich umfangen, /
meine Sünden haben mich eingeholt
und ich vermag nicht mehr aufzusehn.
Zahlreicher sind sie als die Haare auf meinem Kopf
und der Mut hat mich verlassen. (Ž 38,5)14Es gefalle dir, HERR, mir zu helfen!
HERR, eile mir zu helfen! (Ž 22,12; Ž 40,18)15In Schmach und Schande sollen alle fallen,
die mir nach dem Leben trachten.
Zurückweichen sollen und vor Scham erröten,
die sich über mein Unglück freun. (Ž 35,4)16Wegen ihrer Schmach sollen erschaudern,
die zu mir sagen: Ha, dir geschieht recht. (Ž 35,21)17Frohlocken sollen und deiner sich freuen
alle, die dich suchen.
Die dein Heil lieben, sollen immer sagen:
Groß ist der HERR. (Ž 35,27)18Ich aber bin elend und arm.
Der Herr wird an mich denken.
Meine Hilfe und mein Retter bist du.
Mein Gott, säume doch nicht!