1Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.2Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.3A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.4Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.5Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.6Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.7Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.8Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.9Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.10Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.11Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.12Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?13Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.14Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.15Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.16Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.17Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.18Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.19Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.20Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.21Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.22Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
1Von David.
Zu dir, HERR, erhebe ich meine Seele, (Ž 86,4; Ž 143,8)2mein Gott, auf dich vertraue ich.
Lass mich nicht zuschanden werden,
lass meine Feinde nicht triumphieren!3Es wird ja niemand, der auf dich hofft, zuschanden;
zuschanden wird, wer dir schnöde die Treue bricht. (Iz 49,23)4Zeige mir, HERR, deine Wege,
lehre mich deine Pfade! (Jb 21,14; Ž 5,9; Ž 16,11; Ž 27,11; Ž 86,11; Ž 119,30; Ž 128,1; Ž 139,24; Ž 143,8)5Führe mich in deiner Treue und lehre mich; /
denn du bist der Gott meines Heils.
Auf dich hoffe ich den ganzen Tag.6Gedenke deines Erbarmens, HERR, /
und der Taten deiner Gnade;
denn sie bestehen seit Ewigkeit!7Gedenke nicht meiner Jugendsünden und meiner Frevel!
Nach deiner Huld gedenke meiner, HERR, denn du bist gütig! (Jb 13,26)8Der HERR ist gut und redlich,
darum weist er Sünder auf den rechten Weg.9Die Armen leitet er nach seinem Recht,
die Armen lehrt er seinen Weg.10Alle Pfade des HERRN sind Huld und Treue
denen, die seinen Bund und seine Zeugnisse wahren. (Tób 3,2)11Um deines Namens willen, HERR, vergib meine Schuld,
denn sie ist groß!12Wer ist der Mensch, der den HERRN fürchtet?
Ihm weist er den Weg, den er wählen soll. (Ž 32,8)13Dann wird er wohnen im Glück,
seine Nachkommen werden das Land besitzen. (Ž 37,9)14Der Rat des HERRN steht denen offen, die ihn fürchten,
und sein Bund, um ihnen Erkenntnis zu schenken.15Meine Augen schauen stets auf den HERRN;
denn er befreit meine Füße aus dem Netz. (Ž 123,1; Ž 141,8)16Wende dich mir zu und sei mir gnädig;
denn ich bin einsam und arm! (Ž 86,16; Ž 119,132)17Ängste haben mein Herz gesprengt,
führ mich heraus aus meiner Bedrängnis!18Sieh meine Armut und Plage an
und nimm hinweg all meine Sünden!19Sieh meine Feinde, wie zahlreich sie sind,
mit welchem tödlichen Hass sie mich hassen! (Ž 3,2)20Erhalte mein Leben und rette mich, /
lass mich nicht zuschanden werden!
Denn ich habe mich bei dir geborgen. (Ž 86,2)21Unschuld und Redlichkeit mögen mich schützen,
denn ich hoffe auf dich.22Gott, erlöse Israel
aus all seinen Nöten! (Ž 130,8)