Žalm 21

Bible Kralická

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.2 Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.3 Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.4 Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.5 Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.6 Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.7 Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.8 A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.9 Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.10 Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.11 Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,12 Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.13 Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. [ (Psalms 21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. ]

Žalm 21

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.2 HERR, an deiner Macht freut sich der König; über deine Hilfe, wie jubelt er laut.3 Du hast ihm den Wunsch seines Herzens gewährt, ihm nicht versagt, was seine Lippen begehrten. [Sela] (Ž 20,5)4 Ja, du kommst ihm entgegen mit Segen und Glück, du setzt auf sein Haupt eine goldene Krone. (Ž 132,18)5 Leben erbat er von dir, du gabst es ihm, lange Jahre, immer und ewig. (1Kr 3,14; Ž 61,7)6 Groß ist seine Herrlichkeit durch deine rettende Tat, du legst auf ihn Hoheit und Pracht.7 Ja, du machst ihn zum Segen für immer; du beglückst ihn mit Freude vor deinem Angesicht. (Gn 12,2; Gn 48,20; 1Pa 17,27)8 Denn der König vertraut auf den HERRN, durch die Huld des Höchsten wird er nicht wanken.9 Deine Hand finde all deine Feinde; deine Rechte finde, die dich hassen.10 Du lässt sie glühen wie einen feurigen Ofen, sobald dein Angesicht erscheint. Der HERR verschlingt sie in seinem Zorn und es frisst sie das Feuer.11 Du wirst ihre Brut von der Erde tilgen; ihre Nachkommen aus der Mitte der Menschen. (Ž 109,13)12 Denn sie hatten Böses gegen dich vor, sie haben Ränke ersonnen / - sie werden nichts vermögen.13 Denn du schlägst sie in die Flucht, wenn du mit deinem Bogen auf ihr Angesicht zielst.14 Erhebe dich, HERR, in deiner Macht! Deiner Kraft wollen wir singen und spielen.