1Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.2A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.3Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,4Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.5Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,6Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.7Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.8Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.9Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.10Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.11Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.12A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.
1Ein Psalm Davids.
HERR, höre mein Bittgebet, vernimm doch mein Flehen,
in deiner Treue antworte mir, in deiner Gerechtigkeit!2Geh mit deinem Knecht nicht ins Gericht;
denn keiner, der lebt, ist gerecht vor dir! (Jb 4,17; Jb 9,2; Jb 25,4; Ž 130,3; Kaz 7,20)3Ja, der Feind verfolgte mich, /
trat mein Leben zu Boden,
ließ mich in tiefer Finsternis wohnen wie längst Verstorbene. (Pl 3,6)4Daher schwand mir mein Lebensgeist,
mein Herz erstarrt in meinem Innern. (Jb 17,1; Ž 142,4)5Ich gedachte der Tage der Vorzeit, /
erwog all deine Taten,
ich sinne nach über das Werk deiner Hände. (Ž 77,6)6Ausgebreitet habe ich meine Hände zu dir,
wie erschöpftes Land ist vor dir meine Seele. [Sela] (Ž 42,2)7Eile, HERR, gib mir Antwort,
denn es erlischt mein Lebensgeist!
Verbirg vor mir nicht dein Angesicht,
sonst gleiche ich denen, die hinabfahren in die Grube. (Ž 28,1; Ž 69,18; Ž 88,5; Ž 102,3)8Lass mich am Morgen deine Huld erfahren,
denn auf dich vertraute ich!
Lass mich den Weg erkennen, den ich gehen soll,
denn zu dir erhob ich meine Seele! (Ž 25,1; Ž 90,14)9Entreiß mich meinen Feinden, HERR
zu dir nehme ich meine Zuflucht![1]10Lehre mich tun, was dir gefällt, /
denn du bist mein Gott!
Dein guter Geist leite mich auf ebenem Land. (Ž 119,1)11Um deines Namens willen, HERR, wirst du mich am Leben erhalten, /
wirst du mich herausführen in deiner Gerechtigkeit
aus der Drangsal meiner Seele.12In deiner Huld wirst du meine Feinde vernichten, /
du wirst zugrunde gehen lassen alle Bedränger meiner Seele,
weil ich dein Knecht bin. (Ž 54,7)