1Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,2Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:3Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,4Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,5Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.6Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.7Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.8Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.9Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.10Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.11Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.12Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.13Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:14Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.15Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,16A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.17Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.18Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
1Ein Wallfahrtslied.
Gedenke, HERR, zugunsten Davids
all seiner Mühen, /2wie er dem HERRN geschworen,
gelobt hat dem Starken Jakobs:3Nicht will ich das Zelt meines Hauses betreten
noch zum Ruhen mein Lager besteigen, (2S 7,1; 1Pa 28,2)4nicht Schlaf den Augen gönnen
noch Schlummer den Lidern,5bis ich für den HERRN eine Stätte finde,
Wohnung für den Starken Jakobs.6Siehe, wir hörten von seiner Lade in Efrata,
fanden sie im Gefilde von Jáar.[1] (1S 7,1; 2S 6,2)7Lasst uns hingehen zu seiner Wohnung,
uns niederwerfen am Schemel seiner Füße! (Ž 99,5)8Steh auf, HERR, zum Ort deiner Ruhe,
du und deine machtvolle Lade! (Nu 10,35; 2Pa 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden
und deine Frommen sollen jubeln. (Jb 29,14)10Um Davids willen, deines Knechts,
weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten!11Der HERR hat David Treue geschworen,
nicht wird er von ihr lassen:
Einen Spross deines Leibes
will ich setzen auf deinen Thron. (Ž 89,4)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren,
mein Zeugnis, das ich sie lehre,
dann sollen auch ihre Söhne
auf deinem Thron sitzen für immer.13Denn der HERR hat den Zion erwählt,
ihn begehrt zu seinem Wohnsitz: (Ž 68,17; Ž 76,3; Ž 78,68)14Das ist für immer der Ort meiner Ruhe,
hier will ich wohnen, ich hab ihn begehrt. (1Kr 8,13)15Zions Nahrung will ich reichlich segnen,
mit Brot seine Armen sättigen.[2]16Seine Priester will ich kleiden in Heil,
seine Frommen sollen jauchzen und jubeln. (Ž 132,9; Iz 61,10)17Dort bringe ich Davids Macht zum Sprießen
und stelle eine Leuchte auf für meinen Gesalbten. (1Kr 11,36; L 1,69)18Ich kleide seine Feinde in Schande;
doch auf ihm wird seine Krone erglänzen.