1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?2Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.3Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?4Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.5Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.6Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.7Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.
1Für den Chormeister. Von David.
Beim HERRN habe ich mich geborgen. /
Wie könnt ihr mir sagen:
Vögel, flieht zu eurem Berg!2Denn siehe: Die Frevler spannen den Bogen, /
sie legten ihren Pfeil auf die Sehne,
um im Dunkel auf die zu schießen, die redlichen Herzens sind. (Ž 7,13; Ž 10,8; Ž 37,14; Ž 64,4; Ž 119,95)3Wenn die Grundfesten eingerissen werden,
was kann ein Gerechter noch tun?4Der HERR ist in seinem heiligen Tempel,
der HERR hat seinen Thron im Himmel.
Seine Augen schauen herab,
seine Blicke prüfen die Menschen. (Abk 2,20)5Der HERR prüft Gerechte und Frevler;
wer Gewalttat liebt, den hasst seine Seele.6Verderben lasse er auf die Frevler regnen,
Feuer und Schwefel und sengender Wind ist ihr Anteil.[1] (Gn 19,24; Jb 18,15; Ž 140,11)7Denn gerecht ist der HERR, /
gerechte Taten liebt er.
Redliche schauen sein Angesicht.