Žalm 109 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Bitte um Hilfe gegen erbarmungslose Feinde

1 Für den Chormeister. Ein Psalm Davids. Gott meines Lobes, schweig doch nicht! (Ž 35,22; Ž 83,2) 2 Denn ein Mund voll Frevel, ein Lügenmaul hat sich gegen mich aufgetan. Sie reden zu mir mit falscher Zunge, / (Ž 31,19) 3 umgeben mich mit Worten des Hasses und bekämpfen mich grundlos. 4 Sie klagen mich an für meine Liebe, ich aber bete.^[1] (Ž 35,12; Př 17,13) 5 Sie vergelten mir Gutes mit Bösem, mit Hass meine Liebe: 6 Einen Frevler bestelle gegen ihn als Zeugen, ein Ankläger trete zu seiner Rechten. 7 Als Verurteilter gehe er aus dem Gericht hervor und sein Gebet erweise sich als Sünde. 8 Nur gering noch sei die Zahl seiner Tage, sein Amt erhalte ein anderer. (Sk 1,20) 9 Zu Waisen sollen werden seine Kinder und seine Frau zur Witwe. (Ex 22,23; Jr 18,21) 10 Unstet sollen seine Kinder umherziehen und betteln, aus den Trümmern des Hauses vertrieben.^[2] (Jb 5,4) 11 All seinen Besitz reiße an sich ein Gläubiger, Fremde sollen plündern, was er erworben hat. (Jb 20,18) 12 Niemand sei da, der ihm Huld bewahrt, keiner, der sich seiner Waisen erbarmt. (Iz 14,21) 13 Seine Nachkommen soll man vernichten, im nächsten Geschlecht schon erlösche ihr Name. (Ž 21,11) 14 Der Schuld seiner Väter werde beim HERRN gedacht, ungetilgt bleibe die Sünde seiner Mutter. (Ex 20,5) 15 Ihre Schuld stehe dem HERRN allzeit vor Augen, ihr Andenken lösche er aus auf Erden. (Ž 34,17; Ž 90,8) 16 Denn dieser Mensch dachte nie daran, Huld zu üben; / er verfolgte den Gebeugten und den Armen und wollte den Verzagten töten. 17 Er liebte den Fluch - der komme über ihn; er verschmähte den Segen - der bleibe ihm fern. 18 Er zog den Fluch an wie ein Gewand; / der dringe in seinen Leib wie Wasser und wie Öl in seine Knochen. (Nu 5,24) 19 Er werde für ihn wie das Kleid, in das er sich hüllt, wie der Gürtel, mit dem er sich allzeit umgürtet. 20 So treiben es die, die mich anklagen mit Berufung auf den HERRN, die Böses gegen mein Leben reden. 21 Du aber, GOTT und Herr, / handle an mir, wie es deinem Namen entspricht! Ja, gut ist deine Huld, befreie mich! 22 Denn ich bin gebeugt und arm, mein Herz ist durchbohrt in meinem Innern. 23 Wie ein flüchtiger Schatten schwinde ich dahin, wie eine Heuschrecke schüttelt man mich ab. (Ž 39,6) 24 Mir wanken die Knie vom Fasten, mein Fleisch nimmt ab und wird mager. 25 Ja, ich wurde ihnen zum Spott, sie schütteln den Kopf, wenn sie mich sehen. (Ž 41,6) 26 Hilf mir, HERR, mein Gott, in deiner Huld errette mich! 27 Sie sollen erkennen, dass dies deine Hand vollbracht hat, dass du, HERR, es getan hast. (Ž 64,10) 28 Mögen sie fluchen - du wirst segnen. / Sie haben sich erhoben, aber sie werden zuschanden, doch dein Knecht wird sich freuen. (Iz 65,13; L 6,27) 29 Meine Ankläger müssen sich mit Schmach bekleiden, wie in einen Mantel sich in Schande hüllen. (Jr 20,11) 30 Ich will dem HERRN danken mit lauter Stimme, inmitten der Menge will ich ihn loben. (Ž 22,23) 31 Denn er steht zur Rechten des Armen, um sein Leben vor bösen Richtern zu retten.