Žalm 106 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? 3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. 4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, 5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. 6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. 7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. 8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. 9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. 10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. 11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. 12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, 13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; 14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. 15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. 16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, 17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. 18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. 19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. 20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, 21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. 22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. 23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. 24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. 25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. 26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, 27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. 28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. 29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, 30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. 31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. 32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. 33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. 34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, 35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, 36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. 37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. 38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. 39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. 40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. 41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, 42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. 43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. 44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. 45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, 46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. 47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. 48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Sündenbekenntnis Israels angesichts seiner Geschichte

1 Halleluja! Dankt dem HERRN, denn er ist gut, denn seine Huld währt ewig. (Ž 107,1) 2 Wer kann die großen Taten des HERRN erzählen, all seinen Ruhm verkünden? (J 21,25) 3 Selig, die das Recht bewahren, die Gerechtigkeit üben zu jeder Zeit. (Iz 56,1) 4 Gedenke meiner, HERR, in Gnade für dein Volk, such mich heim mit deiner Hilfe, 5 dass ich das Glück deiner Erwählten schaue, / mich freue an der Freude deines Volkes, dass ich zusammen mit deinem Erbe mich rühme! 6 Wir haben gesündigt mit unseren Vätern, wir haben Unrecht getan und gefrevelt. (Lv 26,40; Da 9,5) 7 Unsere Väter in Ägypten begriffen deine Wunder nicht, / gedachten nicht der vielen Erweise deiner Huld und waren widerspenstig am Meer, am Roten Meer. (Ž 78,11) 8 Er aber hat sie um seines Namens willen gerettet, um seine Macht zu bekunden. (Ez 39,25) 9 Er drohte dem Roten Meer, da wurde es trocken, er führte sie durch die Fluten wie durch die Wüste. (Ex 14,21; Iz 63,11) 10 Er rettete sie aus der Hand derer, die sie hassten, er erlöste sie aus der Hand des Feindes. 11 Ihre Bedränger bedeckte das Wasser, nicht einer von ihnen blieb übrig. 12 Da glaubten sie seinen Worten, da sangen sie seinen Lobpreis. (Ex 14,31; Ex 15,1) 13 Doch sie vergaßen schnell seine Taten, wollten auf seinen Ratschluss nicht warten. 14 Sie gierten voll Gier in der Wüste, sie versuchten Gott in der Öde. (Nu 11,4; Ž 78,18) 15 Er gab ihnen, was sie verlangten, dann aber sandte er ihnen die Schwindsucht. 16 Sie wurden im Lager eifersüchtig auf Mose und auf Aaron, den Heiligen des HERRN. (Nu 16,1) 17 Die Erde tat sich auf und verschluckte Datan, sie bedeckte die Rotte Abirams. (Nu 16,31) 18 Feuer verbrannte die Rotte, Flammen verzehrten die Frevler. 19 Sie machten am Horeb ein Kalb und warfen sich nieder vor dem Gussbild. (Ex 32,1) 20 Die Herrlichkeit Gottes tauschten sie ein gegen das Abbild eines Stieres, der Gras frisst. (Jr 2,11; Ř 1,23) 21 Sie vergaßen Gott, ihren Retter, der einst in Ägypten Großes vollbrachte, (Ž 78,42) 22 Wunder im Land Hams, Furcht erregende Taten am Roten Meer. 23 Da sann er darauf, sie zu vertilgen, wäre nicht Mose gewesen, sein Erwählter. Der trat vor ihn in die Bresche, seinen Grimm abzuwenden vom Vernichten. (Ex 32,11) 24 Sie verschmähten das köstliche Land, sie glaubten nicht seinem Wort. (Nu 14,2) 25 Sie murrten in ihren Zelten, hörten nicht auf die Stimme des HERRN. 26 Da erhob er gegen sie seine Hand, um sie niederzustrecken in der Wüste, (Nu 14,23) 27 ihre Nachkommen niederzustrecken durch die Nationen, sie in alle Länder zu zerstreuen. (Lv 26,33; Ez 20,23) 28 Sie hängten sich an den Baal-Pegor und aßen Opfer für Tote. (Nu 25,1) 29 Sie erbitterten Gott mit ihren Taten, da brach unter ihnen eine Plage aus. 30 Pinhas trat hin und legte Fürsprache ein, da wurde der Plage Einhalt geboten. (Nu 25,7) 31 Das wurde ihm angerechnet als Gerechtigkeit von Geschlecht zu Geschlecht für alle Zeiten. (Nu 25,12) 32 Sie erzürnten Gott an den Wassern von Meriba, ihretwegen erging es Mose übel. (Nu 20,2) 33 Denn sie waren widerspenstig gegen seinen Geist und er redete unbedacht mit seinen Lippen. 34 Sie rotteten die Völker nicht aus, wie der HERR es ihnen befohlen. (Dt 7,1; Sd 1,18) 35 Sie vermischten sich mit den Völkern und lernten von ihren Taten. 36 Sie dienten deren Götzen, sie wurden ihnen zur Falle. (Sd 2,11) 37 Sie brachten ihre Söhne und Töchter dar als Opfer für die Dämonen. (Lv 18,21) 38 Sie vergossen unschuldiges Blut, das Blut ihrer Söhne und Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten. So wurde das Land durch Blutschuld geschändet. (Nu 35,33) 39 Sie wurden durch ihre Taten unrein und brachen mit ihrem Tun die Treue. 40 Der Zorn des HERRN entbrannte gegen sein Volk, Abscheu empfand er gegen sein Erbe. (Sd 2,14) 41 Er gab sie in die Hand der Völker und die sie hassten, beherrschten sie. 42 Ihre Feinde bedrängten sie, unter ihre Hand mussten sie sich beugen. 43 Viele Male hat er sie befreit, / sie aber blieben widerspenstig bei ihren Beschlüssen und versanken in ihrer Schuld.^[1] (Sd 2,16) 44 Da sah er auf ihre Drangsal, als er auf ihr Schreien hörte, 45 er gedachte ihnen zuliebe seines Bundes und ließ es sich gereuen gemäß der Fülle seiner Huld. (Lv 26,42) 46 Er ließ sie Erbarmen finden bei allen, deren Gefangene sie waren. (Ezd 9,9) 47 Rette uns, HERR, unser Gott, und sammle uns aus den Völkern, damit wir deinem heiligen Namen danken und uns in deinem Lobpreis rühmen! (1Pa 16,35) 48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels,/ von Ewigkeit zu Ewigkeit. Alles Volk soll sprechen: Amen. Halleluja!