1Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci.2I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,3A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj.4Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.5Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.6Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.7Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.8Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.9Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.10Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina. [ (Jonah 2:11) Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh. ]
1Then Jonah prayed to the Lord his God from the belly of the fish,2saying, “I called out to the Lord, out of my distress, and he answered me; out of the belly of Sheol I cried, and you heard my voice. (Ž 3,4; Ž 118,5; Ž 120,1; Pl 3,55; Pl 3,56)3For you cast me into the deep, into the heart of the seas, and the flood surrounded me; all your waves and your billows passed over me. (Ž 42,7; Ž 88,6)4Then I said, ‘I am driven away from your sight; yet I shall again look upon your holy temple.’ (1Kr 8,35; 1Kr 8,38; Ž 31,22)5The waters closed in over me to take my life; the deep surrounded me; weeds were wrapped about my head (Ž 69,1; Pl 3,54)6at the roots of the mountains. I went down to the land whose bars closed upon me forever; yet you brought up my life from the pit, O Lord my God.7When my life was fainting away, I remembered the Lord, and my prayer came to you, into your holy temple. (2Pa 30,27)8Those who pay regard to vain idols forsake their hope of steadfast love. (2Kr 17,15; Ž 31,6; Jr 2,5; Jr 2,13)9But I with the voice of thanksgiving will sacrifice to you; what I have vowed I will pay. Salvation belongs to the Lord!” (Ž 3,8; Ž 50,14; Oz 14,2; Žd 13,15)10And the Lord spoke to the fish, and it vomited Jonah out upon the dry land.